Za oponou: Tomáš Třeštík o tom, jak fotil La Putyku
„Jsou lidé, kterým telefon zvednu pokaždé. Rosťa Novák je jedním z nich. Když před více než půl rokem zavolal, jestli bych nechtěl nafotit derniéru jejich představení Cesty, moc jsem neváhal.“ Další díl víkendové rubriky Za oponou, v níž své projekty představují sami tvůrci, napsal fotograf Tomáš Třeštík.
Cesty jsou zatím největším a nejnáročnějším projektem souboru Cirk La Putyka. Vzdává hold jedinečnosti cirkusového umění a jeho historii a je plný neuvěřitelných a dechberoucích čísel.
Osud představení trošku házel klacky pod nohy. Díky covidu se nakonec nehrálo v O2 Universu, jak bylo původně v plánu, a celá show se termínově několikrát posunula. Nakonec se s velkým úspěchem odehrála v září 2021 v šapitó Azyl78 na pražském Výstavišti. A právě tam byla před pár dny uvedena znovu, v nové verzi.
Cesty vznikly původně k oslavě desátého výročí souboru, který je asi největším propagátorem nového cirkusu v Česku. Kvůli pandemii se několikrát odkládala premiéra, nakonec proběhla v září loňského roku a právě koronavirové uzavření divadel je v představení též tematizováno, stejně jako počátky cirkusového umění v Česku a počátky a historie samotného souboru La Putyka.
Oproti původní zářijové verzi došlo u té jarní k výměně některých účinkujících. Součástí představení se navíc stalo dvacet studentů Kyjevské akademie divadelního a cirkusového umění, které soubor Cirk La Putyka dokázal bezprostředně po začátku války na Ukrajině dostat do bezpečí v Praze.
V představení vystupuje celkem téměř šedesát herců, akrobatů, tanečníků a hudebníků – nově diváci uvidí například dvojici Duo Stauberti s akrobacií na perské tyči, jedny z nejlepších světových cyrwheelerů na světě Charlieho Wheelera a Oleho Lehmkuhla nebo finského artistu Teemu Sköna.
La Putyka uvádí nové představení Cesty od 23. dubna do 14. května v šapitó Azyl78 na pražském Výstavišti.
Pro fotografování jsme dali dohromady hrubý koncept a rozhodli se, že nafotíme tentokrát celý soubor. Jak akrobaty, herce, hudebníky, tak lidi, kteří běžně „nejsou vidět“ – techniky, bedňáky, kostymérky, produkční. A nafotíme je přímo při posledním představení.
V září jsem tedy s dvěma studenty přijel k