Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Na bienále neotevřely jen pavilony Ruska, Česka a Slovenska. Neopravenou budovou ale české problémy nekončí

Výstava sice o pandemii není, ale nutně odráží otřesy současnosti. Foto: La Biennale di Venezia.
Výstava sice o pandemii není, ale nutně odráží otřesy současnosti. Foto: La Biennale di Venezia.

Zdlouhavá oprava Českého a Slovenského pavilonu dál potápí naši reputaci na benátském bienále. Osiřelá budova vysílá světu smutnou zprávu o stavu současného českého umění. Většina sousedních historických pavilonů už rekonstrukcí prošla a jejich zkušenosti naznačují, jak proplout složitými benátskými pravidly a neochudit se o plnohodnotnou výstavu navzdory stavebním pracím.

Slunce promítá dlouhé stíny stromů na bílý štěrk, který skřípe pod proudy návštěvníků. Na téhle dálnici současného umění stačí pár kroků a jdete napříč světadíly. Do Brazílie se tu vstupuje obrovským uchem tam a druhým zase ven. Spojené státy lemuje bohatá palmová střecha, která se jemně vlní ve větru, a z Austrálie se ozývá burácení elektrické kytary. Začíná 59. Mezinárodní výstava umění, jedno z největších světových kulturních klání známé také jednoduše jako benátské bienále.

Před Českým a Slovenským pavilonem se tvoří fronta, ale ne snad na naši výstavu, to jen sousední pavilony Francie a Velké Británie jsou tak populární. Naše budova byla naposledy otevřena v roce 2019, pak na ni spadl strom, který poškodil světlík. Od té doby masivní bronzové dveře zakrývá do očí bijící bezpečnostní mříž doplněná skromnou tabulkou, která oznamuje, že je pavilon dočasně uzavřen.

V nejstarší výstavní části Giardini della Biennale tak letos zůstaly opuštěné jen dva pavilony: Česko a Rusko. Tým, který připravoval ruskou expozici, v únoru odstoupil v reakci na invazi na Ukrajině. Naopak Ukrajině, ačkoliv stálou budovou v Benátkách nedisponuje, se podařilo navzdory probíhající válce národní prezentaci uskutečnit.

Vojtěch Fröhlich svou performancí Pauza upozornil na pustý československý pavilon. Místo vlajky se na něj zavěsil sám. Foto: Vojtěch Fröhlich

„Pokud máme takovýto prestižní prostor na festivalu umění, který má tradici od roku 1895, tak si z profesionálního hlediska nemůžeme dovolit, aby byl dva roky zavřený,“ myslí si Katarína Rusnáková, která byla kurátorkou slovenské reprezentace v roce 2001 a české reprezentace v roce 2015. „Snižuje to reputaci národních galerií a omezuje umělce.“ Dnes Rusnáková vede Katedru teorie a dějin umění na Akademii umění v Banské Bystrici.

O co svou neúčastí přicházíme? Benátskému bienále se někdy přezdívá

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Jižní Evropa

Výtvarné umění

Česko, Kontext N, Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější