Když bombardují, pusťte psy z výběhů, kočkám nechte únikovou cestu z bytu a granule. Ljuba zachraňuje opuštěné mazlíčky
V bytě je jen pár stupňů nad nulou. Ljuba se směje a hladí své kočky: „Mám je v noci místo peřiny!“ Psi, jejichž majitelé buď byli zabiti, nebo před válkou utekli, už na ni čekají na svých obvyklých místech po celé Boroďance – zůstávají nedaleko svých domů, dnes prázdných, a trpělivě vyhlížejí Ljubu s granulemi i své milované pány.
Baba Ljuba je v Boroďance všeobecně považována za praštěnou. A s válkou to nijak nesouvisí. Miluje dceru, kočky i vnuka všeobjímající láskou a bála se o ně víc než o sebe, když přišli „rušisti“, jak říká – jako dnes na Ukrajině mnozí.
„Zeť nám umřel. Ne teď, nezabili ho Rusové. Rakovina. Tak jsme samy s dcerou a vnukem. Ten už slouží v armádě. Nesmíme říkat kde. Já a moje holka milujeme kočky. Už před Rusama jsme jich měli osmnáct. A teď, co lidi utekli a nechali tu po sobě zvířátka, jich doma máme přes dvacet.“
Její byt v paneláku v Parkové ulici zná kdekdo. Mnozí jí sem teď nosí zbytky nebo i kvalitní granule, aby měla čím nakrmit nejen kočky, které s ní spí v posteli (a jak si libuje, zahřívaly ji i v době, kdy nešlo topení a venku bylo pod nulou), ale i psy zoufale hledající své pány. Většina lidí myslela při útěku před raketami a bombami spíš na vlastní životy než na zvířecí.
„Všechny jsem je pojmenovala,“ říká Ljuba pyšně o svých kočkách. Ty, které nyní nachází v okolí, obdarovává