Neposuzujme dnešní válku jen podle naší historické zkušenosti s Kremlem. O co mu jde teď, poznali jeho postsovětští sousedé
Seriál Přepište dějiny: Válka na Ukrajině oživila téma americké základny na našem území. Ministryně obrany Jana Černochová už o ní zahájila jednání. S tím se zároveň u nás obnovila – po krachu plánu na radar v Brdech vyhaslá – diskuse o našem místě mezi Západem a Ruskem. Poučení k ní bychom ale neměli hledat v resentimentech vlastní zkušenosti s Moskvou ve 20. století, ale i v mnohem mladších zápletkách vztahů států s dnešním Ruskem přímo sousedících.
Dnes u nás v táboru proti případné základně opět ožívají hlasy o mostu mezi Východem a Západem, o vlastní cestě a další iluze o možnostech originální české politiky ve světě, kde jen spolupráce a koordinovaný postup něco zmohou proti agresorovi. Jak ostatně ukazuje právě příklad Ukrajiny.
Jako by současná válka byla novinkou a nečekanou zkušeností s Putinovým režimem, který se právě vyšinul. Maximálně jako by šlo o nějaké ojedinělé pokračování ukrajinské situace z roku 2014, kdy Putin obsadil Krym. To vše je ale součástí mnohem delšího a pestřejšího příběhu, který má nepřekvapivě stereotypní scénář – Moskva proniká do cizích území skrze separatistické oblasti většinou s nacionální zástěrkou obrany etnických Rusů žijících mimo své původní hranice.
Rozumný důvod pro stát, chabý pro demokracii
Často nyní slýcháme konstatování, že rozpad Sovětského svazu