Ruští vojáci ušetřili Slavutyč kvůli strachu z radiace i z Boha. Jak se dnes žije na dohled od Černobylu
Polovina města utekla. Sirény tady zní několikrát denně, ale jak říká starosta Jurij Fomičev, pravděpodobnost zásahu Slavutyče není velká. I Rusové se prý bojí, že by si pozabíjeli specialisty, kteří drží Černobylskou elektrárnu i za války na uzdě. „Snad dají alespoň na to strašné výročí pokoj,“ přejí si lidé, kteří přesně před 36 lety zažili největší technologickou havárii v historii lidstva.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Syn Valerije Dmitrijeva, specialisty na dozimetry, je prý mrtvý. Tělo otec neviděl, ale myslí si to. Bojoval za Ukrajinu v Mariupolu a měsíc s ním není žádné spojení.
Jeho druhý syn, obdivovatel Putina a velkého Ruska – jméno uvádět nemáme, ne všichni s jeho názory prý souzní – žije s otcem ve Slavutyči. Městě rozděleném na stoupence Ukrajiny a SSSR.
Stejně rozděleném, jako je rodina jaderného fyzika Valerije Dmitrijeva, někdejšího inspektora vnějších měřicích zařízení na kontrolu úrovně radiace v černobylské jaderné elektrárně. Muže, který se přesně před šestatřiceti lety dobrovolně zapojil do likvidace havárie.
Jeho žena Valja byla Ukrajinka, a zda by dnes s radostí čekala na ruské tanky, tak jako její manžel, se už nedozvím. I ona pracovala v době exploze v elektrárně. A s manželem pak dva měsíce myla všechny předměty, které jí záchranáři přinesli. Valerij ji každý den měřil svými dozimetry, vyhazoval její oblečení, nutil ji mýt si vlasy třikrát denně a oblékat se hned do několika ochranných obleků najednou. Předloni zemřela na rakovinu.
Valerij slaví letos 86. narozeniny a kromě ženy mu prý radiace vzala i ledvinu. Deset dní po operaci si pro ni přišel do nemocnice: „Jsem specialista na měření radiace. Vydejte mi prosím můj orgán, chci si ho
