Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Ruská okupace ve 12 obrazech: S „rozumnými“ se dohodli, neposlušné zastřelili, lahve otvírali „šavlí“ a káleli na koberec

Nataša, Ljuba a Maríja přežily okupaci. Jedna přišla o tele, druhá o koňak a třetí o iluze. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Nataša, Ljuba a Maríja přežily okupaci. Jedna přišla o tele, druhá o koňak a třetí o iluze. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„Ne. Neotevřeli si naši parádní vitrínu. Rozbili skla. Vyndali koňak, šampaňské a vodku, co jsme tam měli na svátky. Nebouchali špunty, neotvírali si lahve jako normální opilci. Urazili něčím hrdla a pili. Pak se vykadili do obýváku. A tak tu žili,“ Halja popisuje spoušť, kterou našla po nevítaných ruských hostech, s úsměvem. Jinde se prý chovali „normálně“, někde zase mnohem hůř.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

„Kdyby nebylo Boroďanské územní obrany, našich kluků, tak z Kyjeva nezůstalo nic!“ prohlásí Nataša, která rozebírá vojensko-politickou situaci v zemi a geopolitický kontext války na Ukrajině se svými sousedkami Ljubou a Marijí. Dohromady jim je 219 let.

„No jo, ale jakou cenu jsme za to zaplatili! Znásilněná děvčata, rozpáraný těla, vnitřnosti venku…,“ uvažuje Marija.

„Nekecej, prosím tě! Nevíme, koho znásilnili, a taky nevíme, jestli někoho rozpárali. Mluv jen o tom, co jsme viděly a zažily my!“ okřikne sousedku a kamarádku jednasedmdesátiletá důchodkyně. Marija skutečně zmlkne a vyprávění o zvěrstvech nedokončí. „Stačí přece to, co víme, co je pravda. Že třeba tadyhle kousek vykopali z hrobu čtrnáctiletou holku. V tom hrobu jich bylo víc. Ale ta holka byla znásilněná. To stačí, nemusíme šířit něco, co jsme neviděly. A my jsme toho viděly dost.“

Nataša má přirozený smysl pro mediální gramotnost a odmítá šířit fake news. I tak to, co tyto tři obyvatelky městečka Boroďanka zažily, stačí na román. Setkaly se s muži, kteří je chtěli „osvobodit“ proti jejich vůli. A když jejich pomocnou ruku odmítly, srovnali jim část městečka se zemí a zavraždili stovky obyvatel.

Hlavní ulice v Boroďance je lemována troskami. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Boroďanka je jednou z obcí, které ležely ruským tankům v cestě za jejich hlavním cílem. Tanky mířily na Kyjev. Těsně u jeho bran je ukrajinská armáda za pomoci územní obrany zastavila. Ruští vojáci si z domů a bytů v obcích a městech na severozápad od metropole udělali kasárny a přes měsíc v nich žili.

„On říkal, že je z Běloruska, ten voják,“ vzpomíná Nataša na setkání s okupantem. „A že prý nám přivezl svobodu,“ pokračuje její dcera Halja s úsměvem. „Já na to, že tu jeho běloruskou svobodu nepotřebujeme. Už mě ale ani neposlouchal. Moc ho to nezajímalo. Chtěli vodu. Tak co jsme měli říct? Že jim ji nedáme? To ještě tekla, tak jsme je nechali, aby si nabrali. Pak se

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Ruská válka na Ukrajině

Rusko

Ukrajina

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější