Základní školy bez povinného druhého cizího jazyka – kdo je pro, kdo proti a proč?
Už od září 2024 by měly první základní školy učit podle nových rámcových vzdělávacích programů, což odstartuje největší změnu v systému českého školství za poslední desetiletí. Ministerstvo zatím představilo jen návrhy hlavních směrů revize, už nyní ale velkou diskusi vyvolal ten, podle kterého by výuka druhého cizího jazyka nebyla povinná. Jak plán vypadá? Co je jeho cílem a jak se na něj dívají odpůrci i příznivci z řad odborníků?
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Prozatímní návrh směrů celé obrovské revize připravil expertní panel ministerstva školství, ve kterém ovšem nejsou žádní učitelé jazyků. A součástí změny rámcových vzdělávacích programů (RVP) pro základní vzdělávání je i to, že by se žáci už nadále nemuseli povinně učit druhý cizí jazyk. Školám by nicméně zůstala povinnost jeden nebo i více jazyků dětem nabízet.
„V žádném případě nechceme další cizí jazyk rušit ani ho zařadit do skupiny nepovinných předmětů, jak je to často mylně interpretováno. Naopak, školy ho podle tohoto návrhu musí nadále povinně žákům nabízet. Jde tedy čistě o volbu žáků a jejich rodičů,“ popisuje pro Deník N ředitel odboru základního vzdělávání na ministerstvu školství Michal Černý.
„Chceme dokonce odbourat jednu bariéru. Dnes je ve vyhlášce stanoven minimální počet dětí ve skupině pro otevření výuky na sedm, my to chceme pro tento předmět stanovit na jednoho či dva žáky,“ dodává.
Proti návrhu resortu se ale postavili zástupci některých pedagogických fakult i učitelů jazyků. Žáci by podle nich přišli o možnost rozvíjet své kulturní a jazykové kompetence, které jim
