Povinná karanténa po šanghajsku: Vystěhovat, nesplachovat! „Možná se jim na to vykašlu, pane Jü…“
Ve dvě ráno zabušili na dveře bytu. Ale nikdo nepřišel otevřít. Tak to chvíli zkoušeli dál, a když pořád nikdo neotevíral, pustil se do dveří zámečník. Dlouho neodolaly.
Uvnitř našli tu, pro kterou přišli. Vřelého uvítání se ale nedočkali. Čtyřiadevadesátiletá paní se podle pokynů sousedského výboru měla nachystat na odjezd do povinné izolace v místní covidové léčebně, jenže místo toho jim rozespale řekla, že s nimi nikam jet nechce. Vždyť jak ona, tak tady její syn vedle ní měli negativní test! Copak nemohou zůstat doma?
To tedy nemůžete, namítli karanténní pracovníci. Když stará paní dál vzdorovala, přešli od slov k činům a zabalili ji proti její vůli do deky, aby ji mohli snáz odnést.
Příkaz strategie nulové tolerance: Testování na koronavirus je povinné, odmítnout ho je trestné. Každý, kdo má pozitivní test na koronavirus, musí do karanténního zařízení. Propuštění je možné teprve po dvou negativních výsledcích PCR testu v nejméně 24hodinovém rozestupu. (Průměrná délka pobytu je týden.) Následovat musí týden domácího „sebepozorování“.
Čtyřiasedmdesátiletý syn se matku snažil bránit a vypukl zmatek. Křičeli jeden přes druhého, dohadovali se, strkali. A pak dekou znehybnělou starou paní upustili na podlahu – to byla pro syna poslední kapka. Ze strachu o matku svolil, že tedy pojedou. Pokusil se ji ukonejšit, pomohl jí s oblékáním a nechali se vyvést z domova a naložit do autobusu.
Celé to trvalo asi hodinu a půl, a když dorazili do cíle, na polikliniku Tchao-pchu-čen v šanghajské čtvrti Pchu-tchuo, ukázalo se, že léčebna už nemá volná lůžka.
Otřesenému páru nezbylo než
