Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Povinný druhý cizí jazyk rušit nechceme, ať se žáci svobodně rozhodnou, hájí ministerstvo diskutovaný návrh

„V žádném případě nechceme druhý cizí jazyk rušit ani ho zařadit do skupiny nepovinných předmětů,“ vysvětluje ředitel odboru základního vzdělávání MŠMT Michal Černý. Foto: MŠMT
„V žádném případě nechceme druhý cizí jazyk rušit ani ho zařadit do skupiny nepovinných předmětů,“ vysvětluje ředitel odboru základního vzdělávání MŠMT Michal Černý. Foto: MŠMT

Ministerstvo školství chystá kompletní revizi rámcových vzdělávacích programů základního vzdělávání. Půjde o největší změnu v systému českého školství za poslední desetiletí. Součástí je také návrh, aby se děti už nemusely povinně učit druhý cizí jazyk. Školy ho však nadále budou muset povinně nabízet, a to i v případě, že se přihlásí jen jeden žák. „Děti budou ke studiu cizího jazyka lépe motivované,“ slibuje si od návrhu ředitel odboru základního vzdělávání Michal Černý.

Na co se v rozhovoru také ptáme:

  • Co má být cílem návrhu a kdy školy začnou učit podle nové koncepce?
  • Z kterých předmětů budou děti volit a kolik vyučovacích hodin může druhý cizí jazyk získat?
  • Nebudou mít některé děti kvůli zrušení této povinnosti znevýhodněný přístup na pracovní trh?
  • Jak je to nyní s povinnou výukou ruštiny v Česku?

Varianta zrušit povinnost žáků základních škol absolvovat druhý cizí jazyk se objevila v zatím nefinálním návrhu hlavních směrů pro tvorbu nových rámcových vzdělávacích programů (RVP). Jaké argumenty má pro tuto změnu ministerstvo školství?

Důvodů je několik. Celou otázku otevřely podněty, které se objevily poté, co jsme začali pracovat na hlavních směrech revize. Navazovali jsme takzvanou malou revizi rámcových vzdělávacích programů a už se objevovaly dotazy, proč musí být povinný další cizí jazyk, proč nemůže být pro děti volitelný. Při této malé revizi se navíc experti přetahovali o hodiny, kde ubrat, kde přidat, a toto bylo právě jedním z argumentů.

Ještě jako ředitel si pamatuji, že pedagogická a z velké části i rodičovská veřejnost upozorňovala, že by bylo rozumnější, aby byl druhý cizí jazyk volitelný a děti si mohly vybrat. A ty, které na to nemají z nějakého důvodu kapacity, by si mohly zvolit něco smysluplnějšího a užitečnějšího. Nikoho ale v té době ještě nenapadlo, že by ta povinnost přestala platit.

A nyní ano?

Nakonec jsme přijali hypotézu, že by se ta otázka mohla otevřít. Začali jsme si zjišťovat data a podklady, Česká školní inspekce je ale bohužel zatím nemá. Víme jen, kolik škol učí který jazyk, nevíme však, jaké reálně dosahují úrovně. To by bylo možné zjistit pouze hospitací. Česká školní inspekce zkoumá jen první cizí jazyk, což je většinou angličtina, někde němčina.

Když se toto téma otevřelo veřejně, začaly se na našich workshopech objevovat i hlasy proti, ale vesměs jde o hlasy z pedagogických fakult nebo o ty, kteří na tom mají trochu politický zájem (proti se vyslovili například zástupci francouzské, španělské, německé a rakouské ambasády nebo Česko-německý fond budoucnosti, pozn. red.). Poměr mezi pedagogickou veřejností pro zrušení povinnosti a pro zachování je zhruba devět ku jedné. A i mezi učiteli jazyků je to zhruba jedna ku jedné.

V žádném případě nechceme další cizí jazyk rušit ani ho zařadit do skupiny nepovinných předmětů, jak je to často mylně interpretováno. Naopak, školy ho podle tohoto návrhu musí nadále

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Školství

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější