Rusové ustojí i embargo na ropu a plyn. Přinejhorším se spolehnou na sázení brambor jako po pádu SSSR, říká ruský ekonom
Na Rusko doléhají západní sankce. Inflace je dvojciferná, z regálů obchodů mizí některé západní zboží i základní potraviny. Podle ruského ekonoma Michaila Mamonova to ale neznamená, že by hospodářská omezení kremelský režim přiměla k zastavení války nebo chudnoucí Rusy vybídla ke svržení Vladimira Putina. „Je to přesně naopak. Lidé krmení propagandou mají pocit, že se je Západ snaží skrze sankce zničit, a více se přimykají ke svému diktátorovi,“ říká doktorand pražského programu CERGE-EI, který se zabývá studiem protiruských sankcí.
Co se v rozhovoru mimo jiné dočtete:
- V jaké situaci se může ruská ekonomika ocitnout, pokud Evropa přestane odebírat tamní ropu a plyn.
- Proč není pro Západ výhodné, že Rusové vlivem sankcí chudnou.
- Proč v Rusku rychle ustaly protesty proti válce.
- Jak by měl na dění v Rusku reagovat Západ.
Mnoho lidí si teď klade otázku, jestli západní sankce proti Rusku mohou vést k ukončení války na Ukrajině. Jak byste na to odpověděl?
Začnu trochu zeširoka. Za posledních sedmdesát let Západ uvalil sankce na více než sto zemí. Pouze v pěti případech ale byly sankce efektivní v tom smyslu, že vedly ke změně politického režimu. Ekonomické sankce nebývají západními státy uvalovány proto, že by jejich vlády věřily, že tím něco podstatného změní. Jednají tak především na popud vlastních občanů, kteří vyžadují nějaký zásah. Pokud na místo nelze vyslat armádu, protože se daný stát nechce přímo zapojit do války, předpokládají se alespoň nějaké hospodářské restrikce.
Současné protiruské sankce jsou svým rozsahem bezprecedentní. To ale ještě neznamená, že skrze ně Západ může dosáhnout svého cíle. Podívejme se například na Írán, jehož ekonomika sankcím čelí s přestávkami už od roku 1979, kdy v zemi začala vláda teokracie. Írán nemůže vyvážet ropu a jeho banky jsou vyloučené z mezibankovního systému SWIFT. Tamní ekonomika se přesto dokázala sankcím přizpůsobit. Lidé tam proti stavu hospodářství neprotestují v ulicích a zvládají i vysokou inflaci, která se dlouhodobě pohybuje mezi 30 až 60 procenty. Íránci sice nedůvěřují tamním bankám, své peníze ale dokážou zhodnocovat. Ukládají je do akcií nebo dluhopisů na tamním finančním trhu, který jen za posledních deset let vyrostl sedminásobně.
Co nám tahle zkušenost říká? Ruská ekonomika je mnohem
