Půlka ukrajinské ekonomiky přestala fungovat. Je třeba nový Marshallův plán, říká tamní šéf Americké obchodní komory
Šéf Americké obchodní komory na Ukrajině Andy Hunder musel po vypuknutí války přesvědčovat velké nadnárodní společnosti, aby se co nejrychleji stáhly z Ruska a pomohly tak vyvinout tlak na prezidenta Vladimira Putina, aby agresi ukončil.
„Lidé v Rusku musí pochopit, co jejich prezident dělá, že zabíjí nevinné civilisty,“ říká v rozhovoru pro Deník N. „A zároveň je to signál i pro soukromé společnosti, zda chtějí nadále působit v zemi, která se stala mezinárodním vyvrhelem. I zde jsme se ozvali a ptali v centrálách velkých společností, proč tam pokračují v činnosti.“
Ukrajinská ekonomika je nyní funkční asi z poloviny, několik důležitých podniků bylo vážně poškozeno. Je jasné, že k obnově bude zapotřebí něco podobného jako Marshallův plán pro poválečné Německo, říká Hunder.
Továrny na západě země zatím nezastavily výrobu a vyvážejí, ale zablokované přístavy v Černém moři znemožňují vývoz zemědělských komodit. Soukromé podniky pomáhají ve válce, jak mohou, například tabákové továrny posílají vojákům na frontě cigarety zdarma a ty, které vlastní nákladní auta, rozvážejí humanitární pomoc, vysvětluje šéf obchodní komory.
Po obsazení Krymu v roce 2014 se zemi podařilo snížit závislost na ruských trzích. Snaha o zvýšení exportu do Evropské unie se projevila v lepší kvalitě výrobků, říká Hunder, který v zemi působí od roku 1996 a sedm let vede největší americkou obchodní komoru v Evropě. Za posledních osmnáct měsíců se podle něj konečně podařilo dosáhnout pokroku i v oblasti korupce, kterou byla Ukrajina proslulá.
V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:
- jak konflikt dopadne na ruskou ekonomiku,
- jak se v posledních letech změnilo podnikatelské prostředí na Ukrajině,
- co můžou přinést sankce proti Rusku.
Vývoj Vladimira Putina a jeho režimu jste jistě léta pozorně sledoval. Kdy jste si řekl, že ten muž představuje skutečnou hrozbu?
Už od chvíle, kdy řekl, že rozpad Sovětského svazu je největší geopolitickou katastrofou 20. století, bylo jasné, že má něco za lubem. První kroky jsme viděli v roce 2014 na Krymu, v Donbasu a Luhansku.
Vidíte, co se děje, ale zároveň si říkáte: „Moment, v tom člověku musí být alespoň kousek lidskosti, přece nebude bombardovat civilisty.“
A odkdy vám bylo jasné, že bude válka?
Již několik týdnů před invazí tady byly informace od Američanů, které byly naprosto přesné.
Měli jste speciální informace z americké ambasády?
Neměli jsme nic exkluzivního, sdíleli to se všemi. Měli jsme připravené nouzové plány. Já sám jsem tři týdny vozil v kufru kanystry s naftou a koupil jsem si papírové mapy, protože nám bylo řečeno, že komunikační sítě mohou přestat fungovat.
A tak jsem několik týdnů jezdil po Kyjevě s těmi kanystry a ptal se sám sebe, proč to vlastně dělám. A pak jsme se 24. února probudili a bylo jasné, že je to tady. Nasedli jsme se synem do auta a vyrazili na západ. Chvíli jsme pracovali ze Lvova, ale protože pořád zněly sirény, museli jsme chodit do podzemního krytu.
Pak jsme se rozhodli přemístit do Košic, protože nás pozvala slovenská AmCham a pečuje o nás. Za jejich podporu jsme jim velmi vděční. Mimochodem, můj syn je také v Košicích, pracuje jako novinář pro Reuters a píše odtud o Ukrajině.
Jaká část ukrajinské ekonomiky ještě pořád funguje? A jak se podniky vypořádaly s omezeními, která válka přinesla, například v oblasti logistiky?
Očekáváme, že hrubý domácí produkt se propadne nejméně o 45 %. Viděli jsme například, co se stalo s
