Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Za pomoc uprchlíkům ho téměř zabili: „Měl jsem pak z postu starosty odstoupit? Proč?“

Andreas Hollstein. Foto: Paul Schneider
Andreas Hollstein. Foto: Paul Schneider

Že má Německo pomáhat syrským uprchlíkům, říkal ještě dříve než Angela Merkelová. Nakonec stál za integrační politikou, kterou ocenila německá kancléřka i OSN, a s pomocí nepřestal ani poté, co kvůli svému přesvědčení téměř zemřel. „Ten muž mě poranil na krku. Chyběl asi centimetr, aby mě zabil,“ říká Andreas Hollstein, bývalý starosta města Altena, jehož přístup k integraci uprchlíků odborníci označují za hodný následování.

V rozhovoru se mimo jiného dočtete:

  • Proč pro něj byla pomoc uprchlíkům citlivým tématem ještě před rokem 2015?
  • Jak vysvětloval občanům, že se rozhodl být k uprchlíkům přátelský?
  • Co dnes cítí k muži, který ho kvůli jeho politickému přesvědčení napadl?
  • Proč se po propuštění z nemocnice rozhodl, že směřování integrační politiky nezmění?
  • A proč by dnes věci v integračním procesu nedělal výrazně jinak?

O tom, že jižním evropským zemím – a také uprchlíkům samotným – by mělo Německo podat pomocnou ruku, jste mluvil už dávno předtím než Angela Merkelová v roce 2015 vyslovila tu slavnou větu „Wir schaffen das“. Proč to pro vás bylo tak důležité téma? Proč vám na tom tak moc záleželo?

Rozhodně to má co do činění s mým původem. Moje babička byla z Litvy – provdala se za Němce, odešla s ním do dnešní Kaliningradské oblasti a během druhé světové války odtud utekla lodí do severního Německa. Do Alteny přišli spolu s mou tetou jako uprchlice, později za nimi přišel i můj otec. Takže už jen z rodinné perspektivy znám některé aspekty toho, jaké to je utéct a nechat věci za sebou.

To, jak do Evropy přichází lidé ze Sýrie, jsem pozoroval už v roce 2014 – byl jsem totiž součástí sítě německých starostů, kteří úzce spolupracovali se starosty v Řecku. Mnohokrát jsem je navštívil, mluvili jsme o tom, co se děje. Už ve velmi raných stadiích dění jsem proto viděl obrázky z Lesbosu, Samosu, Idomeni.

Vždy když jsem se pak vrátil do bohatého Německa, cítil jsem se zahanbený. Cítil jsem povinnost něco udělat – vymyslet, jak zorganizovat situaci, která se na první pohled zdála nezorganizovatelná, což samozřejmě není jednoduché, když jste německým starostou. Už tehdy jsem však měl pocit, že máme-li rádi Evropu, něco udělat musíme.

V roce 2015 se Angela Merkelová rozhodla uprchlíkům otevřít dveře do Německa. A v rámci přerozdělování podle kvót federální vlády se někteří z nich dostali i do Alteny. Vy jste se ale nakonec rozhodli přijmout asi o stovku uprchlíků více, než jste původně měli. Jak na toto rozhodnutí reagovali obyvatelé Alteny? Jak jste jim ho vůbec vysvětlil?

Přímo. Když jsem

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Migrace a uprchlíci

Rozhovory

Kontext N, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější