Přibývají nám posluchači z „Indonésie“. Bělorusové baží po nezávislém zpravodajství o válce, říká exilový novinář
Jako Hlas Ameriky nebo Rádio Svobodná Evropa: Euroradio je sice běloruské, ale doma vysílat nesmí. Redaktoři však vytrvale informují obyvatelstvo dál, a to z Varšavy. Jak novináři informace do země cenzurované Lukašenkovou diktaturou dostávají, popisuje Deníku N šéfredaktor nezávislého běloruského Euroradia Pavel Svjardlou.
V rozhovoru se mimo jiné ptáme:
- jak novináři zakázaného Euroradia pracují,
- jaké tresty jim hrozí,
- jakými kanály lze mezi Bělorusy přes cenzuru dostat pravdivé informace o jejich zemi a o ruské válce na Ukrajině,
- jestli Bělorusové ze země tak jako Ukrajinci prchají – a jestli vůbec mají jak.
Byly časy, kdy jste měli dokonce velké moderní studio přímo v Minsku. Teď je ale situace jiná. Můžete to trochu vysvětlit?
Euroradio je multiplatformní médium, které v roce 2005 založila skupina běloruských exilových novinářů. Tehdy bylo nemyslitelné založit v Bělorusku nezávislou redakci, tak ho založili v Polsku a pojmenovali ho Evropské rádio pro Bělorusko. To byl hlavní smysl: poskytnout Bělorusům kvalitní žurnalistiku evropských standardů.
Já jsem do Euroradia nastoupil v únoru 2006. Pamatuju si, že ty první roky jsme jeli fakt velký underground. V roce 2009 jsme ale zčistajasna dostali oficiální povolení otevřít zpravodajskou redakci v Minsku.
Ale nebylo to jen tak: samozřejmě že nám v newsroomu udělali
