Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Zeman už neuspokojuje ani představy skalních příznivců. Jeho konec je tečkou za 90. lety, říká politolog

Politolog Lubomír Kopeček. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N.
Politolog Lubomír Kopeček. Foto: Ludvík Hradilek, Deník N.

Až Miloš Zeman v březnu příštího roku skončí ve funkci hlavy státu, půjde o symbolickou tečku za politikou 90. let. Politolog Lubomír Kopeček z Fakulty sociálních studií v Brně se v rozhovoru pro Deník N vrací i ke dvěma jeho porevolučním předchůdcům. Po Václavu Havlovi zůstal podle něj odkaz prezidenta s mezinárodním renomé a aspirací k Západu, po Václavu Klausovi zase „národ euroskeptiků“. A jak se bude nahlížet na Zemana? „Už neuspokojuje ani představy svých skalních příznivců,“ míní politolog.

Na co se v rozhovoru ptáme:

  • Jaký význam na politiku před rokem 1989 i po něm měli Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman?
  • Jaký odkaz v historii si zapíšou všichni tři čeští prezidenti?
  • Proč je podle politologa Zemanovo prezidentství katastrofa?
  • Půjde se Zemanovým koncem o zásadní zlom v porevoluční politice?

Ve vaší nové knize s názvem Hodný, zlý a ošklivý? se zaměřujete na Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana. Má jít o jakési paralelní životopisy. Proč jste si vybral právě tyto tři politické osobnosti?

Všichni tři jsou pro českou polistopadovou politiku mimořádně důležití. Hledám-li nějaké tři výrazné osobnosti‚ které hodně dlouho hrály prim, najdu tyhle postavy. Nejde jen o to, že se všichni stali prezidenty a dva z nich byli i premiéry. To samozřejmě roli hraje, ale všichni tady před rokem 1989 a po něm zanechali velmi silnou stopu. Najít někoho, kdo by se jim významem vyrovnal, jde těžko. Nikdo takový zatím není a je otázka, co bude.

Směřovali k tomuto postavení dlouho před listopadem 1989?

Je-li někdo před rokem 1989 neformálním lídrem opozice, je logické, že bude hrát nějakou úlohu i poté. Havel je samozřejmě podstatný nejenom jako symbolický, ale i faktický aktér sametové revoluce. U Klause i Zemana je jejich role před revolucí na první pohled méně viditelná, oba dva ale soustředili docela velký kapitál vlivu v určité skupině lidí.

Klaus v rámci svých ekonomických seminářů a také v pohledu, jak do budoucna posouvat československou ekonomiku k něčemu, co by na rozdíl od zoufale neefektivního komunistického centrálního plánování bylo funkční. A Zeman organizoval něco podobného, ale ve sféře, která je mnohem hůře ohraničitelná. Dělal semináře o prognózování, které byly vlastně o všem.

To byl ten jeho takzvaný komplexní prognostický model?

Model, kterému ani na jeho vlastním pracovišti moc lidí nevěřilo. Klíčové ale je, že dával dohromady širší síť lidí z různých oblastí, kde fungovalo prostředí poměrně svobodné diskuse. Panovala tehdy tuhá normalizace a rozhodně to nebylo samozřejmé.

Klaus i Zeman si nejen vybudovali pověst, ale získali i určitou znalost. U Klause to je znalost tržní ekonomiky, u Zemana je zase důležitá vize, že existující systém není funkční a je potřeba ho radikálně změnit. V této souvislosti se na konci starého režimu změnil v jeho otevřeného kritika.

Pokud říkáte, že všichni zemi prospěli už před revolucí, proč to tak bylo? Byli aktivní nad rámec možného, inteligentní, pohybovali se na hraně nebo za ní?

U Havla to bylo jednoznačné, u těch dalších dvou to do roku 1989 bylo opravdu na hraně režimem povoleného. Zeman z toho těsně před listopadem viditelně vystoupil. Tím začíná jeho vstup do

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Miloš Zeman

Rozhovory

Volby prezidenta ČR

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější