Za oponou: Vít Klusák vyzývá k lásce k individualismu, nejen na základkách
Nepravidelnou kulturní rubriku Za oponou, ve které budou současnost nebo různé kulturní projekty komentovat sami tvůrci, startujeme s glosou režiséra Víta Klusáka na aktuální téma zápisů do základních škol.
Náš Štěpán půjde v září do první třídy. V lesní škole, na kterou jsme si zamilovaně mysleli, je plno. Tak jsme začali obcházet přáteli doporučené základky. Prohlížet si vyzdobené třídy, provázející mnohomluvné učitele, savem čpící jídelny a bloumat po chodbách, kde syn stráví devět let života.
Vím, že bych se měl v těchto chvílích soustředit na podstatu a vyptávat se, zda ještě nezavrhli vázané písmo a jestli učí matematiku podle prof. Hejného. Jenže já se daleko víc rozhlížím po nápisech, barvách, materiálech a blikajících zářivkách. Zkoumám na sobě, jak mi tam je a jestli bych tam sám jedno dopoledne vydržel.
Zajímá mě, kde náš Štěpík bude sedávat. Na co bude koukat, kam míří okna jeho první třídy, jestli a jak se paní učitelka kouká do očí tomu, s kým mluví, jakou má intonaci. Hledám, jestli ji to stále ještě aspoň trochu baví. A pochopitelně uvažuju, za jakých podmínek tuhle práci vlastně dělá.
Jako vejce vejci
Prohlížím si i ostatní rodiče, respektive skupinu matek a dva mlčící
