Hospody nové generace: Jaká vesnice, taková hospoda?
Pouhý výčep už nestačí. Díky rekonstrukcím z poslední doby získávají obecní hostince na malých vesnicích nové využití rovnou i jako oficiální prostory pro pořádání kulturních a společenských akcí. Podaří se časem vymýtit i vizuální smog a reklamní divočinu? Seriál o architektuře startujeme s architekturou míst, která jsou řadě Čechů nejbližší…
Obecní hostinec. Místo, kde se utužují přátelství, otevírají staré křivdy, oslavují radostné události, zapíjí žal, vedou politické debaty, uzavírají kšefty a zažehávají nové lásky. A také místo, kde se sbíhají cesty všech obyvatel vesnice, nehledě na společenské postavení. Tady se rozhoduje vše podstatné.
O vesnické hospodě se dá s klidem říci, že je faktickým centrem všeho dění v obci, a tak by měla být i jednou z jejích nejdůležitějších staveb. Jak ale vypadají dnešní hostince v menších obcích? Odpověď ještě dost často zní: stále tak jako před čtyřiceti lety. Pokud tedy ustály těžkosti posledních let.
Najde se ale čím dál více výjimek – míst, kde už se lidé po práci nespokojí s tím, že by zasedli k umakartovému stolu s pobryndaným zeleným reklamním ubrusem od pivovaru. Ze „čtvrté cenové“, kam si hrstka místních štamgastů chodí postěžovat nad půllitrem, se díky