Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Znásilňování už sice je válečný zločin, ale často i taktika. Zaslouží stejný trest jako genocida či užití chemických zbraní

Přijdou k nám Ukrajinky, které byly znásilněny ruskými vojáky. Nejsme připraveni jim pomoci. Ilustrační foto: Adobe Stock
Přijdou k nám Ukrajinky, které byly znásilněny ruskými vojáky. Nejsme připraveni jim pomoci. Ilustrační foto: Adobe Stock

Komentář Pavla Houdka: Na sociálních sítích kolovala minulý týden prosba jednoho z Čechů bojujících v řadách ukrajinské armády o „potratovou pilulku“ Postinor a podobné přípravky v co největším množství. Určené byly pro ženy na územích nově osvobozených od ruské armády. Součástí prosby pochopitelně nebyly detaily, jen informace, že „jsou k blití“, ale důvody si každý snadno domyslí. Prosba vyvolala obrovskou vlnu solidarity a v okamžité sbírce se sešla slušná suma, která umožnila nákup a převoz potřebných léčiv.

Zároveň ale zpráva naplno upozornila na fenomén, který válečné konflikty provází pravděpodobně odpradávna: masové znásilňování. To bylo dlouhou dobu považováno za jakýsi přirozený, vedlejší efekt války. Za selhání/iniciativu jednotlivců, něco jako rabování obsazených území, způsob dobývání kořisti: je válka, tak se znásilňuje.

Po dlouhá desetiletí tak byli váleční zločinci souzeni třeba i za rabování a jiné majetkové válečné zločiny, ale nikoliv za znásilnění. To jako by nepatřilo k válečným zločinům. Jako už tolikrát v dějinách bylo sexualizované násilí, které dopadá zejména na ženy, odsunuto na druhou kolej. Majetek byl opět přednější než ženské tělo. Týkalo se to i norimberského procesu a status quo trval prakticky až do války v Jugoslávii.

Změnil to teprve

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Názor

Válka na Ukrajině

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější