Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Metla vyhání děti z pekla: dětství nikdy nebylo tak idylické jako dnes

V rámci komunitní zahrady Pastvina funguje lesní školka. Děti si například samy plní pískoviště.
V rámci komunitní zahrady Pastvina funguje lesní školka. Děti si například samy plní pískoviště.

Mateřské vraždy nemluvňat, kanibalismus, dětské sňatky se symbolickými souložemi a pivo ke svačince – napínavý i děsivý vhled do vývoje dětství v průběhu věků přináší nová publikace Dětství z tematické řady Velké dějiny zemí Koruny české.

Dějiny dětství nejsou nijak idylickou četbou, jak by čtenář uvyklý představám o roztomilých malých robátkách popelících se u nohou laskavých matiček v dávných českých světničkách mohl předpokládat.

Na předsádkách knihy vydané na sklonku minulého roku jsou na dobových fotografiích zachyceny venkovské děti z konce 19. století a žáci obecné chlapecké školy z počátku století dvacátého. Fotografie dětského utrpení v průběhu věků logicky dostupné nejsou – zpráva o něm podaná v knize je ale i tak dosti drastická.

Sedmičlenný autorský tým pod editorským vedením historičky 19. století Mileny Lenderové na téměř 700 stranách (včetně rozsáhlého poznámkového aparátu) shrnul dějiny dětství od středověku až do roku 1989.

Věkově i oborově různorodá skupina autorů zahrnuje historika pozdního středověku Martina Nodla, historika pozdního novověku Eduarda Maura, historika výchovy a vzdělávání Karla Rýdla. Dále se na knize autorsky podílel Jiří Knapík, orientovaný na historii kultury 50. let, či Martina Halířová specializující se právě na historii dětství a také populární historik stravování a životního stylu Martin Franc.

Tichý šepot pramenů

V úvodu autoři připomínají, že dosavadní česká historiografie se k tématu dětství chovala poněkud macešsky. „České dějepisectví nemá vyvinutý smysl pro dětství, chová se k němu apaticky a nevšímavě,“ cituje kniha studii Martina Nodla z roku 1996.

Problémem nejen v českém kontextu je nedostatek pramenů, zachovalo se málo archivů osobní povahy. Bohatým zdrojem informací je tak třeba ženská korespondence. Ta ale většinou pomíjí život dolních vrstev.

V pečlivé grafické úpravě vychází obsáhlý svazek Dětství z tematické řady Velké dějiny zemí Koruny české. Foto: Paseka

Dětství v chudých vrstvách tak dlouho téměř zaznamenáváno nebylo, prameny osobní povahy se tu zachovaly jen ojediněle. Jak autoři poeticky píšou v kapitole věnované středověku, často se při svém pátrání museli omezit jen na „tichý šepot pramenů“.

Publikace chronologicky shrnuje dětství v různých historických obdobích, od středověku přes novověk a rané 19. století k meziválečnému období a letům poválečným. Vztah společnosti k jejím nejmenším členům se poměrně razantně vyvíjel, i když některé méně pozitivní aspekty dětství minulosti dlouho přetrvávaly – jako téma jen pozvolna ustupující dětské práce, společenská brutalita vůči nejzranitelnějším členům společnosti a určitá bezohlednost k dětským potřebám, tak jak jsou vnímané dnes.

Symbolické soulože i kanibalismus

Děti už ve středověku často vyrůstaly bez rodičů, nejen kvůli vyšší úmrtnosti, častějšímu umírání matek při porodech či ve vyšších kruzích kvůli odkládání dětí ke kojným. Zatímco městští sirotci se už od 10–12 let

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Literatura faktu

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější