Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Padesát dní války, na které bych nejradši zapomněl. Zápisník redaktora Deníku N

Nepříliš daleko od českých hranic se odehrávají výjevy, které nepatří do civilizovaného světa. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Nepříliš daleko od českých hranic se odehrávají výjevy, které nepatří do civilizovaného světa. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Už padesátkrát jsme se probudili do světa, jehož chod narušila válka na Ukrajině. Reportér Deníku N Lukáš Prchal si od jejího začátku psal deník. V krátkosti v něm zaznamenával události, které se odehrávaly, své myšlenky, klíčové otázky i okamžiky z osobního života. Prostřednictvím jeho zápisků si můžete připomenout festival ruské krutosti.

Je podvečer 23. února. Právě jsem se rozhodl, že si začnu psát krátké zápisky o tom, co se děje. Přiměla mě k tomu informace, kterou mi řekl jeden člen vlády. Píšu ji kolegovi Honzovi Wirnitzerovi: „Nevypadá to dobře. Do 48 hodin prý nyní už skutečně začne plná invaze.“

Zdroj mi nechtěl říct, na základě čeho si to myslí. Informaci nelze ověřit, za chvíli predikci zveřejňují média. Klidně to může odpovídat, nikdo si není ničím úplně jistý, ale řeší se to už několik týdnů. Včera mi volal ministr zahraničí Jan Lipavský, kterého jsem celý den sháněl. Dělali jsme rozhovor. Ministr se obává, že Putin zaútočí na Ukrajinu a celou Evropu čeká po osmdesáti letech znovu velká válka.

Prozatím musím končit – jdeme s mou snoubenkou Janey za kamarádem, který mi půjde za svědka. Vybíráme pozvánky na svatbu, v hlavě přitom pořád řeším blížící se konflikt.

Jdeme domů, náš pes Eskel je rád, že je tak dlouho venku. Doma v deset sedám k počítači a pracuji na rozhovoru s Lipavským, který pak editor do půlnoci připravuje na ranní vydání.

24. února

Probouzíme se do války. Část kolegů už dávno pracuje. Někteří jsou vzhůru od čtyř, kdy invaze začala. Připojuji se v půl sedmé. Rychle vstávám, dávám si kafe, krátkou sprchu.

Zjišťuji, jestli Zeman nechystá další kolaborační projev. Lidé z Hradu, kteří se mnou udržují kontakty, tvrdí, že prezident je přesvědčený, že jeho projev bude jasný a rozhodně ne proruský. Nakonec se to vážně stane – s kolegyní píšu článek o tom, co se od rána kolem Zemana dělo.

Probíhají protesty před ruskou ambasádou v Praze. Někdo na její zeď nastříkal červenou barvu. Informací z Ukrajiny a Ruska je záplava. Za den vydáme třicet autorských textů.

Snažím se sehnat českého velvyslance při NATO Jakuba Landovského. Mám se mu ozvat později odpoledne.

Mezitím zasedá Bezpečnostní rada, vláda a Sněmovna. Ukrajinský velvyslanec Jevhen Perebyjnis si vyslouží potlesk vestoje, hraje hymna jeho země.

Celý den řešíme, co musí NATO, EU a USA udělat, aby Putin invazi zastavil.

Zahraniční diplomat mi oznamuje zajímavou informaci: ve Světové bance končí šéfporadce ředitele. Rus Boris Lvin rezignoval na protest proti postupu svého státu.

Večer jdeme na pivo, musíme spláchnout ten hnusný den. Hospody jsou plné. Všichni mluví o válce.

Ještě mi volá Landovský. Mluvíme spolu neformálně. Rozhovor zatím dělat nebudeme, stejně je toho moc.

25. února

Vstávám v šest. Je pátek a pak víkend. Dlouho jsem se na něj těšil. Chtěl jsem jen ležet, číst si. Místo toho ale budu v práci.

V noci sice prošly tvrdé sankce proti Rusku, ale ne to zásadní – zákaz SWIFT. Proti byly Německo (později během dne změní názor), Itálie, Kypr a samozřejmě Maďarsko. Prezident Volodymyr Zelenskyj ráno v emotivním rozhovoru říká, že Ukrajina zůstala sama.

Proč jsme my na Západě nereagovali týdny dopředu? Čekalo se, že to přijde. Nikdo ale připravený není – měli jsme na to přitom čas od přepadení Krymu a východu Ukrajiny v roce 2014. Tyto otázky si klade řada lidí.

Kdy po silných a bolestivých sankcích sáhneme? Až Putin dobude Kyjev a Zelenského oběsí na futrech? Na poradě v redakci se ani my nemůžeme shodnout, jestli je reakce EU dostačující.

Vědecký redaktor Petr Koubský hlásí: „Nevidím své uplatnění jinde, vyvrátím hlavní dezinformace, které začaly kolovat. Odevzdám to dneska.“

Vracím se domů a venčím psa. Přicházejí zprávy o mnoha mrtvých. Zelenskyj vyzývá k mobilizaci a povolává krajany bránit svou zemi. Mluvím po telefonu s ukrajinským velvyslancem a píšu o tom.

Česko zablokovalo osm dezinformačních webů, které invazi schvalují. Dělám rozhovor s Ondřejem Filipem ze sdružení CZ.NIC, který o tom rozhodl. Jeho slova přesvědčivě nevysvětlují, na základě čeho to udělali. Jsem zvědavý, jestli to soudy po válce celé neshodí.

Zeman na zasedání hlav států NATO vyzval k odstřižení Ruska od SWIFT. Mnoho lidí jeho projev překvapil. Zaznívají názory, že to dělá, aby nezůstal se svými předchozími dlouholetými názory osamocen.

Jsem doma sám s Eskelem. Čtu zprávy. Venku fouká, zapadá slunce. Píše mi Janey. Ptá se mě, jestli zvládneme případně odjet do Londýna za její rodinou autem, pokud válka přijde do střední Evropy. Odpovědi se vyhýbám. Nevím, jak jí říct, že

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

TOP

Válka na Ukrajině

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější