Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Ruský důstojník, který emigroval: V armádě jsem viděl šikanu i korupci, porážky mě nepřekvapují

Michail Kadala před 10 lety jako „starší lajtnant“ (nadporučík) ruské armády a předminulý víkend na protiválečné demonstraci v Bratislavě. Foto: ruská armáda / archiv M. K. a Denník N
Michail Kadala před 10 lety jako „starší lajtnant“ (nadporučík) ruské armády a předminulý víkend na protiválečné demonstraci v Bratislavě. Foto: ruská armáda / archiv M. K. a Denník N

Denník N mluvil s bývalým ruským důstojníkem Michailem Kadalem. V rozhovoru popsal své zážitky z vojenské služby a svůj pohled na válku na Ukrajině.

Třicátník Michail Kadala vystudoval vojenskou akademii ve Voroněži a poté několik let sloužil v ruské armádě jako profesionální voják.

Dosáhl důstojnické hodnosti „starší lajtnant“ (nadporučík) a jako velitel technické čety pomáhal zajišťovat provoz na jednom z vojenských letišť.

Postupně se u něj dostavila deziluze z korupce, nepotismu a z celkových poměrů v armádě. V roce 2013 ukončil profesionální kontrakt a po nějaké době se také odstěhoval z Ruska.

V Evropské unii žije už sedmým rokem a začátkem dubna se v Bratislavě zúčastnil protiválečného protestu organizovaného Rusy žijícími na Slovensku.

Denníku N poskytl rozhovor, v němž mluví o svých zážitcích z armády a prezentuje i svůj názor na Putinovu válku na Ukrajině.

Ptáme se mimo jiné:

  • jaká je situace v ruské armádě,
  • proč v ní mají Kavkazani privilegia ve srovnání se Slovany,
  • jak se projevila Putinova modernizace armády,
  • jaká je v ruské armádě korupce,
  • jak se dívá na neúspěchy na Ukrajině a jak podle něj válka dopadne.

Z jakého prostředí pocházíte?

Narodil jsem se v Magadanu, což je město na ruském Dálném východě u Ochotského moře. Rodiče mi zemřeli a já jsem vyrůstal jako sirotek. Vychovala mě babička, která pracovala jako pekařka.

Když mi bylo šest let, přestěhovali jsme se na opačný konec Ruska, do Voroněže u hranic s Ukrajinou. Začal jsem tam chodit do školy.

V ruských rodinách se běžně uchovávají příběhy předků, kteří bojovali ve druhé světové válce. Měli jste také takový rodinný příběh?

V Rusku to nejsou vzpomínky na druhou světovou válku, ale, jak se říká u nás, na Velkou vlasteneckou válku (až od roku 1941, po napadení do té doby spojeneckým hitlerovským Německem, pozn. Deníku N).

Naše rodina byla spíše výjimkou. Měl jsem ale dědečka, který bojoval ještě v rusko-finské válce. Pokud o tom mluvil, nebylo to v dobrém smyslu slova.

Do armády jste fakticky vstoupil už ve 14 letech, kdy jste začal studovat na vojenském učilišti. Vzpomínáte si, proč jste si vybral právě tuto cestu?

Stát se vojákem byl můj dětský sen, a tak jsem se přihlásil do internátního Suvorovova vojenského učiliště v Uljanovsku.

Mluvíme o roce 2000, kdy jste nastoupil na střední školu. Jací lidé se tehdy hlásili do armády? Byla to spíše elita ruské společnosti?

To si nemyslím. V Rusku existuje systém

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Ruská válka na Ukrajině

Rusko

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější