Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Moderní opera Přízraky aktualizuje severskou klasiku

Severská klasika jako moderní tělesný horor. To jsou Přízraky spolku JEDL. Foto: JEDL
Severská klasika jako moderní tělesný horor. To jsou Přízraky spolku JEDL. Foto: JEDL

Pražské metro je aktuálně vytapetované poněkud kontroverzními plakáty k představení nové hry spolku Jedl. Ten si pro svou první premiéru po několikerém březnovém vítězství v Cenách divadelní kritiky vybral kdysi skandální hru Henrika Ibsena Přízraky.

Hra, která měla ve své době problémy s cenzurou mimo jiné kvůli incestním narážkám, zobrazení nemanželských svazků a sexuálně přenosných chorob, se stala devátou ibsenovskou inscenací režiséra Jana Nebeského. Co znamená svobodný život a jaké jsou jeho hranice? Jak se traumata z dětství promítají do našich současných životů? I takové otázky si kladou Přízraky „otce realismu“ Henrika Ibsena z roku 1881.

Tematicky jde o klasickou psychologickou hru o konfrontaci jedince a jeho vlastního morálního kompasu se systémem škrobených institucí a společenských konvencí. Den před otevřením sirotčince na počest výročí úmrtí kapitána Alvinga přijíždí pastor Manders, aby s vdovou po zesnulém Helenou probral formální náležitosti chodu sídla. Celá záležitost působí idylicky o to víc, že se paní Alvingové vrátil syn Osvald z pobytu v Paříži.

Jak už ale název hry vypovídá, nečekají nás žádné sluncem zalité oslavy. Za neutuchajícího deště se začnou vyjevovat staré křivdy a aféry, o kterých se dosud kvůli společenským konvencím mlčelo. Inscenace postupně odhaluje propletené pavučiny vztahů a jejich tragické dopady a skutečné záměry postav. Na to nejvíce doplácí právě rodina Alvingů.

Helena, která vždy byla vedena k tomu plnit své povinnosti a být řádnou manželkou a matkou, se snaží uchránit ostatní – a hlavně svého syna – od nepříjemných rodinných tajemství. Osvald zase nedokáže pochopit svůj zhoršující se stav a reflektuje dětství prožité na sídle. Před vinami rodičů pro něj ale, zdá se, není úniku.

Atmosféra stísněnosti

Pro svůj velký projekt, který si klade za cíl zkoumat možnosti současného hudebního divadla, si spolek JEDL, letošní vítěz Cen divadelní kritiky v kategorii divadlo roku, zvolil netradiční lokaci.

Prostor bývalého benediktinského kláštera svatého Gabriela v současné době pod názvem Gabriel Loci slouží jako místo sdružující umělce a veřejnost. Duch místa zde ožívá s duchy postav Ibsenova dramatu a nabízí intenzivní vizuální a hudební podívanou.

Po vstupu do budovy diváka nejprve čeká proplétání se temnými chodbami s 

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Divadlo

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější