Žádné známky, tresty ani povinné úkoly. Změňme naše rigidní školy, teď je k tomu dobrá příležitost
Komentář: V těchto dnech se bez nadsázky rozhoduje o budoucnosti českého školství. V rámci rozvoje a modernizace vzdělávacího systému – na základě Strategie 2030+, kterou zpracovalo ministerstvo školství – probíhají nyní tzv. Velké revize rámcového programu pro základní vzdělávání. Skupina odborníků z různých oblastí školství připravuje klíčový materiál, který povede k zavedení důležitých změn a bude udávat hlavní směry vyučování na základních školách od roku 2025. Svůj pohled na to, jakým směrem by se měly změny ubírat, nabízí Helena Zitková, pedagožka a odbornice na vzdělávání učitelů.
Jakékoliv odvětví lidské činnosti se posouvá a mění s dobou, pokud chce být kvalitní a moderní. Lékaři neléčí tak, jak léčili před deseti, dvaceti a více lety, protože medicína se od té doby posunula dopředu a lékařské postupy, které tehdy využívala, jsou již dávno překonané. Výrobci kvalitní elektroniky nevyrábějí stejnými postupy stejné výrobky jako kdysi, protože v dnešní době moderních technologií by už neobstály a možná už by ani nefungovaly. Doba se zkrátka vyvíjí.
Jen školy z nemalé části tak nějak zamrzly v době, která už je dávno pryč. Jedním z klíčových problémů našeho školství je využívání zastaralých výchovných a vzdělávacích postupů, často založených na vyvolávání strachu. Ve školách se aplikují již několika generacemi zažité metody, které jsou založené na vymáhání kázně a poslušnosti.
Určitý odpor vůči změnám ve školách mapuje například jedna z výročních zpráv České školní inspekce (ČŠI),
