Je hrozné, co se tam u vás děje, říkají mi často Američané. Někteří si přejí Trumpův návrat
Nejste z Ruska? Téhle otázce jsem v Americe čelila často, když jsem promluvila anglicky, ale teď ji dostávám s určitou opatrnou obezřetností. Američané se se mnou dávají do řeči o válce na Ukrajině skoro pokaždé, když se vyskytne možnost bavit se déle: ve frontě na auto, v muzeu nebo třeba po hodině zumby v tělocvičně.
„Co se to tam u vás děje, to je hrozné!“ řekl mi starší pán na vozíku ve frontě na auto, které jsme si na letišti v Atlantě oba pronajímali ve stejnou dobu. „Máte tam nějakou rodinu, jste válkou přímo zasaženi?“ ptal se znepokojeně. Na mé angličtině je totiž znát, že nejsem rodilá mluvčí, a zároveň nemám ten typický hispánský přízvuk. A tak se mě lidé častěji než jiných zde nenarozených zeptají, odkud jsem.
Paní na přepážce u odbavení. Pán vedle v letadle. Dáma v Centru Jimmyho Cartera v Atlantě. Táta, který houpal na houpačce dceru vedle našich dětí u památníku Martina Luthera Kinga. Mimochodem, z pána se vyklubal voják, který působil na základně v Německu a dobře znal Prahu, protože tam
