Ztracené iluze: Kdoví, třeba jednou ve vládě zasedne i bankéř!
Co může dnešnímu světu sdělit adaptace románu Honoré de Balzaca z 19. století? Ztracené iluze, velmi romantický film o velmi neromantických věcech, je na první pohled dnešku velmi vzdálený. Na ten druhý ale už méně.
„Vše začalo inkoustem, papírem a citem pro krásu.“ Je počátek 19. století, když začíná cesta Luciena, někdejšího chudého sirotka a nadějného básníka, z překrásných scenérií francouzského venkova až do bahna Paříže. Sem jej zavede tajný vztah s baronkou Louisou. Na místě ale už musí zapojit jen své pěkně ostré lokty, aby si proklestil cestu k penězům, slávě a uznání.
Milostné vzdechy a lyrické zoufalství
Opulentní dvouapůlhodinová adaptace vrcholného díla francouzského realismu, která právě vstupuje do českých kin, měla světovou premiéru na loňském festivalu v Benátkách. Z patnácti nominací na francouzských filmových cenách César proměnila sedm. Zcela po zásluze – Ztracené iluze jsou velkolepou historickou freskou, která má dar divácky strhnout od první minuty.
Scenáristou i režisérem filmu je oceňovaný, čerstvě padesátiletý francouzský režisér Xavier Giannoli. Pod jeho vedením tu v hlavní roli exceluje šestadvacetiletý Benjamin Voisin po boku hereckých hvězd Cecile de France, Xaviera Dolana či samotného Gérarda Depardieua.
Film se z původního obsáhlého Balzacova románu soustředí pouze na prostřední část. Zcela tedy pomíjí původní, v románu zásadní hlavní postavu Lucienova protihráče, jeho švagra Davida. Jeho ústředním zájmem je místo toho pouze příběh Lucienova strmého společenského vzestupu. A také neméně strmého pádu.
Ač jsou Ztracené iluze spíše realistickým románem, film posiluje jeho romantické prvky – všechny ty milostné vzdechy a poetické vzlyky, lyrické zoufalství a vášeň nalézaná na každém palouku. Mladý rozervaný básník, bohatá kráska v nejlepších letech, odmítnutý, ale dobře situovaný nápadník: už jen z galerie hrdinů se romanticky založeným duším může srdce tetelit blahem. A to se teprve dostáváme na území Paříže, kde přibudou