Chtěla bych se probudit do světa, kde se lidé nezabíjí jen tak, přeje si žena ukrajinského velvyslance Perebyjnisová
„Je to jako nějaká počítačová hra, ale terčem jsou skuteční lidé. Ti nejslabší. Děti, ženy, staří lidé, kteří nemají zbraně. Jen si to představte. Je vám 80 let. Nechcete nikam utíkat, ale prostě musíte, protože jinak vás vybombardují. Tolik tragických příběhů, to je na tisíc románů,“ říká Olga Perebyjnisová, bohemistka a manželka ukrajinského velvyslance v Česku, v rozhovoru s Deníkem N.
Před ukrajinským konzulátem stojí hloučky lidí, tísní se u vchodu. Na plotě vedlejší rezidence velvyslance zase visí cedule se slovy podpory, plyšové hračky v národních barvách nebo žluté tulipány. „To je tu každý den, mění se to, ale pořád tu někdo čeká. Ze začátku přicházeli lidé, kteří tu někoho měli, nějaké vazby, teď ale často nemají nic, ani doklady,“ popisuje Perebyjnisová.
Vítá nás v prostorné místnosti plné českých a ukrajinských vlajek. Na zdech zásadní postavy ukrajinské historie, na zemi velké koberce s perským vzorem, které chválí naše fotografka: „Máte tu nádherné koberce.“
„Opravdu? Ty já teď nemám ráda, připomínají mi to, jak podobné koberce kradli Rusové v Irpini. Přistavili si auta pod dům a vyhazovali je dolů z okna,“ líčí své pocity manželka diplomata.
Když usedáme k rozhovoru, působí velmi klidně, možná až nepřístupně. Jakmile ale padne zmínka o její rodné zemi, rozohní se a v oku se jí zaleskne slza.
„Každý den přinese jiný pocit. Někdy je to prostě jenom zlost. Další den přijde zklamání ze všeho, pro co jsme žili. Ale snažím se moc si emoce nepouštět k tělu, prostě je nerozebírat. Pomáhá mi, když nezůstávám sama. Všechna ta komunikace a řešení dramatických otázek i osudů je vysilující, člověk už ani nemá fyzicky sílu na emoce. Všichni máme své limity. Ale každé ráno bych se chtěla probudit do světa, kde se lidé nezabíjejí jen tak,“ podotýká.
V rozhovoru se mimo jiné ptáme:
- Tato válka je hodně o ženách. Bojují, prchají samy se svými dětmi do bezpečí. Jaké zkušenosti a příběhy velvyslankyně zná a jaké má zprávy z vlasti?
- Jaký život tady ženy, které především z Ukrajiny utíkají, čeká?
- Změnila válka pohled Čechů na Ukrajinky a Ukrajince?
Věříte, že válku vyhrajete?
Ukrajina tam stejně bude. Otázka je, kolik lidí zemře. Ona tam byla vždycky, Kyjevská Rus, naši předkové. Máme k té zemi vztah, to je jiná existenční logika. Nepotřebujeme se stěhovat pryč, takže ani ta současná migrace pro nás není přirozená. Máme tam rodiny, babičky, dědečky, hroby, kořeny. Ukrajinci mají rádi pod kontrolou
