Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Bez stresu bychom byli mrtví, říká fyzioložka. Nebojujme proti němu, učme se ho zvládnout

„Duchovní otec stresu vytvořil představu, že proti ‚špatnému' stresu je potřeba bojovat. Ale my už dnes víme, že to tak nefunguje." Fyzioložka Julie Dobrovolná. Foto: Karolína Poláčková, Deník N
„Duchovní otec stresu vytvořil představu, že proti ‚špatnému‘ stresu je potřeba bojovat. Ale my už dnes víme, že to tak nefunguje.“ Fyzioložka Julie Dobrovolná. Foto: Karolína Poláčková, Deník N

„Neexistuje magická pilulka ‚proti stresu‘ a je to dobře. Bez stresu bychom byli mrtví,“ říká fyzioložka Julie Dobrovolná, která se dlouhodobě zabývá výzkumem stresu a jeho vlivu na vznik nemocí. Na jednu stranu stres k životu nutně potřebujeme, ale chronický stres může zásadně negativně ovlivnit naše zdraví. Co s tím?

V rozhovoru se mimo jiné ptáme:

  • Jak stresující jsou rady „omezte stres“?
  • Je jiný stres z epidemie a z války?
  • Co je to chronický stres a co může napáchat?
  • Existuje dobrý a špatný stres?
  • Kdy stres spouští nemoci?
  • Kde brát sílu?

Chodí kovářova kobyla bosa, nebo sama umíte stres zvládat?

Myslím, že už jsem se naučila svou hladinu stresu sledovat. Nedostávám se často do nebezpečných hodnot a hlavně v nich nezůstávám dlouho. Sama na sobě to poznám a dost nad tím přemýšlím. A využívám vše, na čem jako výzkumníci pracujeme, zkouším všechna měřidla „stresu“, abych tomu lépe rozuměla.

Není stresující pořád sledovat hladiny stresu?

Dokážu se dobře ohraničit a poznám, kdy se k hranicím zvládání blížím. Pak nasadím senzorickou dietu.

Senzorickou dietu?

Nejdřív změním prostředí. Jdu ven. Když třeba fouká, přinese mi vítr jiné pocitové zkušenosti. Zacvičím si, hýbu se. Taky hodně vařím a peču, dělá mi dobře kontakt se surovinami. Pomůže mi to víc, než mluvit o stresu na sítích. Obecně mi debrífink příliš nepomáhá.

Je spousta metod, jak pracovat s akutní stresovou reakcí, smysluplné mi přijdou ty, které nějak manipulují s tělem, které v sobě mají něco fyzického. V návazných obdobích, zvlášť po dlouhodobé stresující zátěži, určitě není špatné o tom mluvit, ale v akutní situaci to spíš nepomůže.

Příkladem je například žena přicházející s dětmi z Ukrajiny do záchytného centra. Ocitne se v relativním bezpečí, je ale vyděšená, traumatizovaná, vyčerpaná. Než s ní zahájit amatérskou psychoterapii, je lépe nechat ji v klidu, v teple, dát jí najíst, napít. Nic po ní v tu chvíli nechtít. Zajistit základní potřeby.

A tohle je dobré aplikovat i na sebe po stresové zátěži. Nic moc po sobě nevyžadovat. Najíst se a jít ven.

Nebo se zabalit do deky? Je to prý vaše oblíbená metoda.

Ano. Mám koupené úžasné hodně chlupaté deky, ujíždím na tom, naštěstí manžel neví, kolik stály. Používám je k destresování sebe i našich dětí. Je to měkký, hebký, hřejivý. Taktilní stimulace.

Byl jiný náš stres „pandemický“, než je současný stres z války?

Stres je v principu pořád stejný. Ale pandemie a válka

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Zdravotnictví

Česko, Věda

V tomto okamžiku nejčtenější