Trpíme stejně jako Venezuelané, ale svět o nás tolik neví, říká aktivistka z Nikaraguy
Francisca Ramírezová vychodila sotva tři roky základní školy, přesto nyní vede hnutí zemědělců v Nikaragui. Ti se bouří proti vládnímu projektu výstavby kanálu, který by měl spojit Tichý a Atlantský oceán. Projekt, na jehož realizaci se má podílet Čína, totiž zasahuje na jejich půdu. Zemědělci čelí v zemi tvrdé represi. Vláda jejich pozemky zabírá a pronásleduje členy jejich hnutí.
Na jaře minulého roku přinutila ztráta podpory Venezuely režim Daniela Ortegy přistoupit ke škrtům sociálních výdajů. Protesty, které se proti nim zvedly, režim tvrdě potlačil. V důsledku zemřely stovky lidí. V září minulého roku se Ramírezová rozhodla kvůli represím odejít ze země do exilu v sousední Kostarice.
Nyní si přijela do Prahy vyzvednout cenu Homo homini, kterou uděluje nezisková organizace Člověk v tísni osobnostem, které se „zasloužily o ochranu lidských práv, demokracie a nenásilného řešení politických konfliktů“.
Kdy jste si řekla, že musíte ze své země odejít?
Když začali zatýkat lídry protestů. Zatkli také koordinátora našeho hnutí, kterého odsoudili k 216 letům vězení. Už půl roku drží lídry našeho hnutí bez soudního procesu.
Jak se buduje diktatura 21. století
Represe je v Nikaragui každý den horší a horší. Unesli naši zemi. Ortegův režim kontroluje ozbrojené složky včetně ozbrojenců, kteří potlačují odpor a unášejí a mučí lidi.
Jak pokračujete v exilu?
Je to dost složité, protože v Nikaragui jsme měli svá pole, na kterých jsme pracovali. V Kostarice tuto možnost nemáme. Pohání nás utrpení a
