Obávám se, že tu kvůli Ukrajincům vzniknou vyloučené lokality. Já řešení nemám, říká starosta Rumburku
Uprchlíci míří nejen do větších českých měst, ale také do regionů, které ani pro Čechy nejsou příliš lákavé. Rumburk bývá dlouhodobě označován jako místo s velmi nízkou kvalitou života. Starosta Lumír Kus má obavy, že se ještě zhorší. „Nevidím to optimisticky, budou to náklady,“ hodnotí v rozhovoru celou situaci.
Na co se v rozhovoru ptáme:
- Jak chce starosta řešit začlenění uprchlíků?
- Co dělat s tím, aby nevznikaly sociální nepokoje?
- Jak hodnotí spolupráci s neziskovými organizacemi?
Jak podle vás zatím v Rumburku funguje pomoc lidem z Ukrajiny?
Z velké části to funguje na dobrovolnické bázi. Než se stát rozhoupal a než to propadlo strukturami, dobrovolníci zafungovali a z větší části se začali přivážet příbuzní lidí, kteří už tady pracovali. Jsou tady velké podniky a místní zaměstnanci požádali, aby se jim spojila rodina. Struktura dobrovolníků zajistila transport rodin sem.
Dobrovolníci – kdo to je?
Částečně organizace – neziskovky, jedna charita, pak je tady azylový dům. Je tam plno dobrovolníků, kteří jsou mimo systém. Jsou to i opravdoví dobrovolníci, žádná neziskovka. Ti v tom také jedou. Jsou v tom zapojené církve.
A vy jako město?
My jsme řízeni z kraje. Dostáváme pokyny, co a jak zařídit. Obracejí se na nás i zespoda dobrovolníci, ať je nějakým způsobem řídíme. Nicméně tam jsou desítky dobrovolníků a já nemám personál, abych vyčlenil lidi a dal je k tomu.
Nejsme velký úřad. Jakmile vytáhnu jednoho člověka, omezím služby veřejnosti, což je v rámci výkonu státní správy docela problém. Já nemohu úředníkům přikázat, aby to dělali 24 hodin denně. Sháníme také dobrovolníky, třeba s nimi uzavřeme dohody.
Posílit úřad o další úředníky nejde?
Snažíme se, ale na to potřebujete nějakého organizátora. Někoho, kdo má manažerské schopnosti. Někoho, kdo dokáže zkoordinovat činnosti napříč profesemi.
Něco dělá stát, k něčemu jsou zákony, něco je nám nařízeno. Třeba školství je ošéfováno zákony a víme, jak to funguje. Ale jde i o další činnosti. Dobrovolníci mají představu, že uprchlíkům budeme hledat práci, že je budeme doprovázet k doktorovi. To jsou desítky lidí, kteří jsou potřeba.
Ale je to práce, kterou někdo udělat musí, ne?
Zatím to dělají dobrovolníci.
To ano, ale sám říkáte „zatím“. Co bude potom?
Oni samozřejmě jednou vyhoří.
Co potom?
To musíte nahoru, to nemohu já.
Tak vy jste starosta města, vy jste ten, který bude řešit problémy, které z toho mohou vzniknout.
To budou řešit všichni starostové ve všech obcích.
Jasně, ale já se ptám vás.
Kdybych na to měl řešení, tak pohodička, ale nemám.
O obcích se říká, že mají nejlepší přehled o ubytování a dalších náležitostech.
Nějaký přehled máme. Na druhou stranu, podle policie a tabulek ministerstva vnitra vím, že je tu 70 Ukrajinců. Já ale vím jen o těch, kteří jsou v městských bytech. O zbytku vůbec nemám šanci vědět. Nikdo mi to neřekne.
Nevíte tedy, kolik jich tu je?
Oficiálně to nevím. My víme o sedmdesáti, kteří tu jsou oficiálně zaregistrovaní. O třeba padesáti z nich ale nevím, kde jsou. Já se k těm informacím nedostanu, mně to nikdo neřekne.
Neziskové organizace však mají svůj interní systém.
Oni vědí, kdo si koho vzal domů. Pak tu jsou Ukrajinci, kteří si někoho přivezli, dotyčný proběhl systémem, dostal vízum a dál nevím.
Když projdou systémem, vzniká jim nárok na školy a školky. Jak jste na toto připraveni?
Školky máme naplněné na plnou kapacitu. Ve všech máme schválené výjimky, přesto se občas na pár žadatelů nedostane.
Místních?
Místních.
Jak budete řešit nové děti?
Nebudeme. Nejsme
