A jednu generaci pozhasínali jak světla. A Studio Rubín uvedlo inscenaci inspirovanou deníkem Jana Zábrany
Posmrtně publikovaný deník spisovatele a překladatele Jana Zábrany Celý život představuje spolu se zápisky, které si zhruba ve stejném časovém období psal filmař Pavel Juráček, nesporný milník české memoárové literatury. V obou případech se jedná o zoufale depresivní zprávu o tom, jak komunistický režim dokázal zničit a pokřivit vše, co bylo v jeho dosahu. Tím depresivnější, že v obou případech lze téměř hmatatelně sledovat, jak se pod vnějším tlakem hroutí osobnosti samotných pisatelů. Není divu, že se o takto silné výpovědi zajímají i divadelníci.
Juráčkovy deníky se již dočkaly několika scénických adaptací, Zábranovy zatím nikoli. Přestože například Divadlo Na zábradlí hodlalo uvést inscenaci inspirovanou Zábranovými deníky už téměř před deseti lety jako logické pokračování úspěšného juráčkovského titulu Zlatá šedesátá – plánu se však nakonec vzdalo.
Není obtížné odhadnout proč. Juráčkovy zápisky jsou primárně osobní, „politika“ i „doba“ se do nich promítají spíše nepřímo, jsou navíc dráždivé svou rozervanou dramatičností, nedořečeností. Zábrana naopak přichází s jednoznačným, přesně zacíleným a velmi pregnantně formulovaným výronem nenávisti ke komunistickému a normalizačnímu režimu a tomu, co s ním souviselo. Vše je jasně vyřčeno i dosloveno – divadelníkům, kteří pochopitelně nechtějí zůstat u pouhého převyprávění, tak zbývá pramálo volného prostoru.
Zamotáni v sítích
Až nyní si tedy na zábranovskou divadelní variaci trouflo Divadlo 3+kk v koprodukci s A Studiem Rubín, kde se také odehrála premiéra. Scénář Simony Petrů režíroval Adam Steinbauer, v poněkud nezvyklých rolích dramaturgů s nimi spolupracovala dvojice domácích režisérů Lucie Ferenzová a Jiří Ondra. Titul Náhradní existence odkazuje
