Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Případy vražd páchaných ošetřovateli v nemocnicích jsou silné v jejich obecnosti, říká tvůrce série Podezření

Zdravotní sestra Hana (K. Melíšková) ráda rozhoduje za ostatní. Dovedlo ji to k vraždě? Foto: Zuzana Panská
Zdravotní sestra Hana (K. Melíšková) ráda rozhoduje za ostatní. Dovedlo ji to k vraždě? Foto: Zuzana Panská

Minisérie Podezření o „zlé“ nemocniční sestře neprávem obviněné ze sériových vražd se setkala s chválou za vynikající výkon Kláry Melíškové, ale i celkové unikátní a odvážně nepříjemné pojetí. Scenárista Štěpán Hulík, známý svou prací na vlajkových projektech české HBO Hořící keř a Pustina, pomohl České televizi k projektu, který dost možná letos již nic nepřekoná. V rozhovoru pro Deník N Hulík představuje svůj pracovní postup a rozvádí některá svá autorská rozhodnutí.

Podezření je na našich obrazovkách skutečně nevídaná podívaná. Málokdo si u nás troufne předložit před diváky tak vědomě nesympatickou postavu, jakou je Hana.

Samozřejmě nejde jen o to, aby byla Hana nesympatická. Je velmi zajímavé, jak moc my lidi, když uvěříme, že se někdo dopustil něčeho špatného, chceme z toho člověka udělat jakési monstrum. Najednou si začneme říkat, jak mu to celou dobu koukalo z očí. Jak všechno, co kdy udělal, byly signály nějaké zkaženosti, přestože by nás to do té doby ani nenapadlo. U člověka, který není sympatický nebo něčím vybočuje z řady, pak máme tendenci snáz uvěřit jakémukoliv obvinění. Dnešní rychlá doba takovému povrchnímu vnímání a předsudkům jedině pomáhá.

Představil jsem si sám sebe na místě takto obviněného člověka. Obviněný z něčeho jen velmi těžko prokazatelného, kdy rozhodující hlas o mém osudu můžou mít nakonec výpovědi o mém charakteru. Dozvěděl bych se o sobě u soudu něco nepříjemného, co mě předtím ani nenapadlo?

O Haně se mluví jako o „zlé ženské“. Někdy v uvozovkách, někdy bez nich. Přesto k ní nepochybně přistupujete s velkým kusem empatie. Co k ní vlastně cítíte? Máte ji rád?

To víte, že ji mám rád. Kladu si otázku, co se jí v minulosti muselo stát, že se chová způsobem, který vidíme. Je to jako hemingwayovská špička ledovce, kdy známe jen její chování na povrchu a musíme tápat, co je uvnitř. Snažil jsem se ji při psaní poznat, místo abych ji soudil. Myslím, že když v životě potkáme „zlého člověka“ a začneme ho

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Seriály

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější