Dědeček s naším odchodem nesouhlasil, říká krymská Tatarka, která z Ukrajiny uprchla do Česka
Do války byl Instagram dvaadvacetileté Guljary a čtyřiadvacetileté Sevilji plný fotek z výletů, procházek po plážích Černého moře a setkání s kamarádkami. Devátého března přidala Guljara na svůj profil sérii fotek, na nichž je zahalená ve žlutomodré ukrajinské vlajce, a podotkla: „Podle mě – nejaktuálnější barvy sezony.“ Obě ženy uprchly před válkou do Česka.
Guljara a Sevilja utíkají před ruskými vojáky za poslední tři a půl roku už podruhé. Jsou totiž krymské Tatarky a ukrajinský poloostrov opustily po anexi Ruskem, protože se tam prý nedalo žít.
„Není tam pro nás budoucnost. Žije se tam těžko a ještě tam vlaje ruská vlajka. Sankce na něj těžce dopadly už po obsazení před osmi lety. Není tam možnost studovat. Dostanete sice diplom ze školy, ale nemůžete s ním sehnat práci nikde jinde než na Krymu. Taky je odsud velmi těžké vycestovat, a to i do Ruska. Odříznutý je i od Ukrajiny,“ vypráví Sevilja, když sedí na recepci jednoho z pražských hotelů u Václavského náměstí.
Obě mladé dívky patří do skupiny asi sto dvaceti krymských Tatarů, jejich příbuzných a aktivistů, jejichž evakuaci organizuje od začátku ruské invaze na Ukrajinu brněnská nezisková organizace Nesehnutí.
S okupací se jejich rodiny nesmířily, podporují Ukrajinu, rodiče a prarodiče se rozhodli zůstat na Krymu. Prý také kvůli tomu, že skoro čtvrt milionu krymských Tatarů
