Válka na Ukrajině otřásá ruskou pravoslavnou církví. Patriarcha Kirill stojí za Putinem a jeho moc klesá

„Z důvodu mezinárodní situace se metropolita Kyjeva a vší Ukrajiny Onufrij (…) nemohl zúčastnit zasedání.“

Tímto náznakem a nevysvětlenou zmínkou o „mezinárodní situaci“ odůvodnil moskevský patriarchát na svých webových stránkách pro vnější komunikaci absenci hlavy ukrajinské pravoslavné církve na zasedání, které se konalo ve čtvrtek 24. března. Hostila jej Moskva v rámci Svatého synodu (nejvyššího správního orgánu, pozn. red.) Ruské pravoslavné církve, jehož členy jsou metropolité autonomních církví, které jsou závislé na moskevském patriarchátu.

Uhýbavá formulace moskevského patriarchátu je výmluvná. Ilustruje totiž hluboké dopady ruské invaze na Ukrajinu (nejen) na ruskou pravoslavnou církev.

Koncem letošního února a začátkem března pronesl nejvyšší představitel ruské církve patriarcha Kirill několik plamenných kázání, v nichž ruskou vojenskou ofenzivu nábožensky podpořil. Prohlásil, že je obdařena „metafyzickým“ rozměrem a míří proti „silám zla“, které se staví proti jednotě lidu a ruské církvi.

Proti Kirillovu narativu se ohradily tři stovky popů a jáhnů v otevřeném dopise. Nebo mimo jiné také papež František, který moskevského patriarchu podle Al-Džazíry varoval, ať se neschovává za náboženství a neospravedlňuje jím dobyvačné násilí.

„V naší církvi se také kdysi skloňovala svatá válka. Dnes už takto mluvit nesmíme,“ reagoval František na jednu z Kirillových bohoslužeb, kde patriarcha válku ospravedlňoval „metafyzickým bojem“.

Patriarcha Kirill navíc podle profesora ekumenické teologie, studií východoevropských církví a mírového výzkumu na Münsterské univerzitě Thomase Bremera zakládá svou podporu války například na LGBTQ průvodech (tzv. prides, pozn. red.). Patriarcha Kirill ve svých kázáních líčí Putinovo tažení proti Ukrajině jako spravedlivý odpor vůči západním hodnotám, napsal německý Deutsche Welle.

Přičemž jistým slovům se Kirill vyhýbá – v souladu s novým zákonem proti „falešným zprávám“ o válce, oficiálně „speciální vojenské operaci“. Moskevský patriarcha invazi nazývá eufemismy: „události“. „Vojenské akce“.

Není to zdaleka poprvé, co patriarcha Kirill otevřeně podporuje ruského diktátora. Naopak: oba muže dlouhodobě pojí velmi blízké vazby. Putinovo vítězství ve volbách v roce 2012 označil Kirill za „boží zázrak“. A stejně jako Putin pokládá Ukrajinu za nedílnou součást takzvaného ruského světa i Kirill hlásá svrchovanost ruské pravoslavné církve nad tou na Ukrajině i v Bělorusku.

Proti názoru moskevského patriarchy se na začátku války postavilo několik představitelů z řad jeho duchovenstva. Ale jak poslední dva týdny ruská vojska na Ukrajině postupují znatelně váhavě, ruští duchovní jako by s dalšími prohlášeními vyčkávali.

Důsledky jsou pro ruskou církev podle francouzského deníku Le Monde nevyhnutelné. Církev, která „získala zejména na popud patriarchy více a více vlivu v pravoslavném světě (…), riskuje ztrátu tohoto vlivu právě kvůli podpoře války,“ míní Kathy Jeanne Rousseletová, ředitelka výzkumu na univerzitě Sciences Po a specialistka na Rusko.

Emancipace ukrajinské církve

Na Ukrajině dnes existují dvě pravoslavné církve. Zaprvé Pravoslavná církev Ukrajiny, kterou vede metropolita Epifanij a kterou uznal také Bartoloměj I. v Istanbulu. (Jako konstantinopolský patriarcha je považován za duchovního vůdce asi 260 milionů pravoslavných křesťanů po celém světě.) A za druhé Ukrajinská pravoslavná církev, autonomní v rámci Ruské pravoslavné církve.

Přečtěte si také

Co všechno Putin zamlčel. Vyprávíme dějiny Ukrajiny, jak se skutečně odehrály

Oba pravoslavné celky však o konfliktu na Ukrajině mluví jako o „válce“ a důrazně ji odsoudily, upozorňuje v článku Deutsche Welle Thomas Bremer. Dodal, že zatímco reakce první (a na Moskvě nezávislé církve) se očekávala, také patriarcha druhé Onufrij mluvil o „invazi“ hned první den války a požadoval, aby ji Putin ukončil.

„Synoda (rada, pozn. red.) Ukrajinské pravoslavné církve dokonce apelovala na moskevského patriarchu Kirilla, aby využil svůj vliv na Putina a prosadil mír,“ poznamenal Bremer. „Ale to do ruských médií neproniklo; hrůzy války tam nejsou vůbec vidět.“

Bremer míní, že právě Kirillův postoj začal mnoho představitelů Ukrajinské pravoslavné církve odrazovat od toho, aby se jeho jméno zmiňovalo v modlitbách. To potvrzuje i deník Le Monde.

Moskevský patriarcha tak ztratil důvěru nejen svých ukrajinských souvěrců, ale dokonce i mnoha věřících ve vlastní zemi. Bremer upozorňuje, že zhruba 12 tisíc z 38 tisíc farností Ruské pravoslavné církve leží na Ukrajině a je součástí Ukrajinské pravoslavné církve – skoro jedna třetina.

Úpadek moskevského duchovního vlivu v regionu

Válka na Ukrajině zastihla ruského patriarchu Kirilla – letitého přítele putinismu – v období, kdy u Putina pomalu ztrácel svůj „lesk“. Na Kirilla totiž dopadl těžký církevní neúspěch po anexi Krymu a válce na Donbasu.

Uznání Pravoslavné církve na Ukrajině jako autokefální bylo pro vedení ruské církve – a obzvlášť pro Kirilla – tvrdou ranou. „Kirill byl hluboce proti anexi Krymu. Věděl, že to v jádru jeho církve způsobí napětí. Ostatně, chyběl také na oficiálním slavnostním podpisu listiny o anexi,“ připomíná v článku Le Monde expertka Rousseletová.

Podpora nynější války je tak pro patriarchu Kirilla novou výzvou. „Nikdo jiný než on se poslední měsíc v ruské církvi nevyjadřuje,“ upozornil v rozhovoru s týmž deníkem specialista na kulturní a náboženské dějiny Ruska Antoine Nivière z Lotrinské univerzity.

„Respektujeme svobodu člověka danou Bohem a věříme, že by se ukrajinský lid měl rozhodovat sám, ne tváří v tvář hlavni zbraně, bez tlaku Západu nebo Východu,“ stálo také v otevřeném dopisu Ruští duchovní za mír ze začátku března. Od té doby však mluví pouze Kirill, říká Nivière. K tomu zdůrazňuje, že řada duchovních ruské pravoslavné církve pochází právě z Ukrajiny, tudíž vědí, jaká je skutečnost.

„Spirituální jednota lidu“

Patriarcha Kirill na 18. března svolal u příležitosti „dění na Ukrajině“ církevní synodu. Na zasedání zdůraznil nezbytnost zachování „spirituální jednoty (jejich) lidu – Rusů a Ukrajinců –, protože skutečně jde o jeden lid“. Rovněž vychvaloval prospěšnost svých „osobních kontaktů“ s dalšími křesťanskými lídry, například s papežem Františkem či s canterburským arcibiskupem Justinem Welbym.

#BREAKING Russia's Patriarch Kirill discusses #Ukraine conflict with Pope Francis: Moscow church pic.twitter.com/hFmfblQmYR

— AFP News Agency (@AFP) March 16, 2022

„Naši partneři se od nás nevzdálili,“ prohlásil Kirill. „Nestali se z nich naši nepřátelé, což znamená, že politický kontext, díky Bohu, nenarušuje vazby, které jsme s našimi bratry vytvořili (…) i přes prudkou kritiku jistého křídla našeho církevního společenství. (…) Bez těchto kontaktů by naše církev byla zcela izolovaná.“

Patriarcha tak naléhal na ultrakonzervativní proudy ruského kléru, které jiné větve křesťanství považují za kacířské a odrazují od vztahů s nimi. Kirillovi vyčítaly už jeho setkání s papežem Františkem v roce 2016.

Napjaté jsou teď také druhdy dobré Kirillovy vztahy s ukrajinským metropolitou Onufrijem. Synoda ukrajinských biskupů už na konci února vyjádřila nad válkou lítost, připomněla podporu „suverenity země a územní celistvosti Ukrajiny“ a požádala Kirilla, aby „vyzval vůdčí osoby Ruské federace, ať neprodleně zanechají nepřátelských akcí“.

Šestnáct z celkem 53 biskupů (zejména ti ze západu země a na jih od Kyjeva) oznámilo, že v modlitbách nebudou zmiňovat patriarchovo jméno. Takováto zmínka přitom vyjadřuje kanonickou vazbu podřízenosti, vysvětluje význam tohoto kroku expert Nivière.

Odpor a vyčkávání

„Jako první protestoval eparcha z města Sumy,“ poznamenal Nivière. „Kirill mu však hned dal najevo, že jeho krok otevírá dveře ke schismatu (církevnímu rozkolu, pozn. red.) a že se za něj bude muset zodpovídat nejen před posledním soudem, ale také dříve, ještě tady dole.“

Kyjevskopečerská lávra, proslulý klášterní komplex v Kyjevě a stále oficiální sídlo metropolity pod Moskvu spadající Ukrajinské pravoslavné církve Onufrije, se také jeví jako „velmi rozpolcená“.

„V Oděse financovala diecéze plakátovou kampaň na hlavních dopravních tepnách. Na plakátech byla vyobrazena ikona Panny Marie s pozadím ukrajinské vlajky a sloganem ‚Panna Marie chrání Ukrajinu‘,“ vysvětlil výzkumník Nivière.

Souhlas k tomu dal oděský metropolita Agafangel – i jako někdo, kdo na této pozici působil už za Sovětského svazu, je Rus a vehementní zastánce toho, aby se ukrajinské pravoslaví udrželo v lůně moskevského patriarchátu.

Ve třech dalších ukrajinských eparchiích (Kyjevské, Sumské a Volyňské) požádali tamní popové písemně své eparchy, aby svolali synod Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu a prohlásili tam církev za autokefální. Volají po přestřižení všech vazeb na Kirilla a moskevský patriarchát.

Kanonická jurisdikce moskevského patriarchátu se neomezuje jen na Rusko a Ukrajinu. Spadají pod ni i další postsovětská území, kde teď podle Le Monde převládá jakási „politika vyčkávání“. Volí obezřetnost, aby (aspoň prozatím) zachovali zdání jednoty.

Z té však nedávno vystoupil metropolita Inocenc (Vilnius, Litva), který výslovně odsoudil „válku Ruska na Ukrajině“. „Patriarcha Kirill a já máme na současné dění odlišné politické názory a vnímání. Jeho politická prohlášení o válce na Ukrajině vyjadřují jeho osobní názor. My v Litvě s ním nesouhlasíme,“ prohlásil Inocenc. Patrně nepřekvapí, že se nedostavil ani 24. března do Moskvy na už zmíněný Svatý synod.

Proti napadení Ukrajiny se vymezily také hlavy autokefálních pravoslavných církví. Odsoudili ji rumunský patriarcha Daniel, finský arcibiskup Leo, alexandrijský patriarcha Theodoros II., stejně jako představitelé pravoslaví ve Francii a Estonsku.

Ruská pravoslavná církev v západní Evropě, jejíž exarchát sídlí v Paříži a která spadá pod moskevský patriarchát, odeslala patriarchovi Kirillu dopis. Podepsán byl metropolita Jan, který se v listu ohrazoval „vůči příšerné a nesmyslné válce“ a „přimlouval se u úřadů Ruské federace, aby tento vražedný konflikt co nejdříve skončil“.

Amsterdamská farnost svatého Mikuláše se 26. března rozhodla moskevský patriarchát opustit. Připojila se k eparchiím v Belgii a Nizozemsku jako součást konstantinopolského patriarchátu. „Celý klér na sněmu hlasoval pro toto rozhodnutí, stejně jako většina věřících. A to navzdory dvěma biskupům moskevského patriarchátu – nizozemského a belgického –, kteří se jim marně snažili zabránit,“ upřesnil Nivière.

Podle Al-Džazíry se pak amsterdamská farnost dočkala výhrůžek. Na dveřích jejího kostela se například objevil ruský proválečný symbol, písmeno Z.

Přečtěte si také

Podpora války má svůj symbol. Politici, sportovci i nevyléčitelně nemocné děti ukazují v Rusku písmeno Z

Církev jako součást ruské identity

Proti válce se někteří duchovní Ruské pravoslavné církve vyslovili v už zmíněném otevřeném dopise, kde volají po konci „bratrovražedné“ války. „My, popové a jáhnové Ruské pravoslavné církve, (…) voláme po usmíření a okamžitém klidu zbraní,“ stojí v něm mimo jiné.

Francouzský expert Bremer zhodnotil dopis jako „velmi odvážný“ krok. Zdůraznil však, že ho podepsal jen malý výsek zhruba z 36 tisíc duchovních Ruské pravoslavné církve.

Signatáři jsou teď navíc podle dostupných zpráv terčem odvety. Zaměřila se na ně i ruská tajná služba FSB.

Pravoslaví má v Rusku jak náboženskou, tak kulturní a identitární povahu. „V Rusku jsou i lidé, kteří se nazývají pravoslavnými, ale současně však v Boha nevěří,“ podotýká Bremer.

Putin historického sepětí pravoslaví s Ruskem obratně využívá. V proslovu, kde „speciální vojenskou operaci“ na Ukrajině vysvětloval, odkazoval ruský diktátor také na náboženský rozměr věci. Mimo jiné Ukrajinu křivě obvinil, že pronásleduje členy Ruské pravoslavné církve. (Obě ukrajinské pravoslavné církve to následně odmítly.)

Podle Bremera bude dopad války na církev záležet na dalším vývoji situace a přirozeně také na vítězi války. Kdyby Putin Ukrajinu zabral, nezávislé ukrajinské pravoslaví skončí. Nicméně to ruské tak či tak ztratí na Ukrajině mnoho věřících – a s nejvyšší pravděpodobností i některé v Rusku, uzavírá expert.