Reportáž: Mezi členy územní obrany Kyjeva. Jsou mladí a odhodlaní bojovat za město až do konce
Za normálních okolností by v této hale jezdili na skateboardu teenageři. Teď tu místo nich sedí na zemi v tureckém sedu a vojenské kamufláži Julija.
Na kolenou má rozečtenou knihu a bez emocí připevňuje a rozkládá zásobník ze samopalu. Připomíná to tikot hodinek. Tik ťak jeden zásobník, tik ťak zásobník druhý.
V nákupním centru – které se změnilo na jakési logistické a podpůrné středisko pro ty, kteří v Kyjevě zůstali, aby město bránili – to působí velmi uklidňujícím dojmem.
Julija: Probuzení do noční můry
Mladá Kyjevanka před válkou učila ukrajinštinu na základní škole. Teď drží v ruce zbraň jako samozřejmost. Do územní obrany hlavního města se přihlásila hned během prvních dní války.
Nejdřív to byl šok, ale teď už si ti, kdo zůstali, na válku zvykli. Jakkoli nepochopitelně to zní.
„Jako bychom se vzbudili do noční můry. První dny byly hrozné,“ vypráví devětadvacetiletá Julija. „Teď je to nová realita. Nikdy předtím jsem zbraň v ruce nedržela. Teď ji umím rozložit, namazat, nabít a samozřejmě i používat.“
Na otázku, jestli z ní střílela, se smutným úsměvem odpoví:
