Co se děje, může být sebevražda Ruska. Jestli v Kremlu sedí ďábel, tak tohle Putinovi podsunul, říká Michnik
Šéfredaktor polské Gazety Wyborczi Adam Michnik prožívá válku na Ukrajině velice těžce. Má obavy o svou zemi – kvůli Vladimiru Putinovi i Jaroslavu Kaczynskému. V rozhovoru s Deníkem N popisuje své rozčarování z ruského i českého prezidenta, ale také to, co měl na setkání disidentů v batohu Václav Havel.
Na co se v rozhovoru také ptáme?
- Co pro svět i Adama Michnika znamenala Madeleine Albrightová.
- K čemu bude dnešní návštěva amerického prezidenta v Polsku.
- Jestli je Vladimir Putin schopen kompromisu.
- Zda Polsko zvládne takové množství ukrajinských uprchlíků.
- Proč Michnik nikdy nesouhlasí s Václavem Klausem a proč nebyl ochoten si vedle něj ani sednout.
- Co jsou největší polské komplexy.
Ve středu zemřela Madeleine Albrightová. O co svět přišel?
Znal jsem ji. Poprvé jsem ji viděl v Praze, kde nás seznámil Václav Havel. Později jsem se s ní setkal ve Varšavě, byla u nás v redakci Gazety. Byla to vynikající americká politička a rozuměla psychologii lidí z východní Evropy, rozuměla zdejší problematice. Zasloužila se o rozšíření NATO a ujistila nás, že už to nikdy nebude „o nás bez nás“.
Když jsem se ale dozvěděl, že zemřela, nemyslel jsem na ni ani tak jako na osobu, která má velké historické zásluhy, a na ženu s velkým politickým talentem. Myslel jsem na ni jako na autorku její poslední knihy Fašismus – varování. Je to fantastická a velmi moudrá kniha a opravdu trefně zachycuje podstatu současnosti.
Albrightová varovala před určitými náladami a tendencemi už v této knize. Varovala přesně před tím, co se teď ve společnosti skutečně děje – před populistickými tendencemi, které nejsou ani fašismus, ani bolševismus. Je to putinismus. Ona navíc viděla společného jmenovatele mezi Trumpem, Putinem, Orbánem, Kaczynským a Klausem.
Ten už je v politickém důchodu.
Ale není ještě tak starý na to, aby nejezdil do Německa na sjezdy AfD.
Zdá se mi, že Madeleine Albrightová byla jedním z prvních představitelů americké elity, kteří společného jmenovatele pojmenovali, definovali a popsali. Nejsem ale objektivní, protože se stalo, že napsala všechno, co si myslím.
Před třemi lety v rozhovoru s Deníkem N říkala, že by byla nervózní, kdyby v tu chvíli měla pozvat Čechy, Poláky a Maďary do NATO. V tom jste s ní také souhlasil?
Samozřejmě. Podstatou fungování západní demokracie je respekt a dělba moci na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní.
Kdybychom dnes nebyli v NATO, bylo by to vzhledem k válce na Ukrajině tragické. Byli bychom na řadě. Vy, my i Maďarsko.
Ano, jistě. Je ale zajímavé, že tohle Evropská unie dlouho tolerovala. Tolerovala i Orbána, tolerovala i Kaczynského. A při dalším rozšiřování NATO nebyli přizváni Slováci, protože tam byl Mečiar.
A u nás byl Klaus.
Klaus ještě nebyl ten dnešní Klaus. Od té doby u něj proběhla jistá evoluce.
Co jste si tehdy o Václavu Klausovi myslel?
Byl jsem Havlův přítel, takže nemůžu o Klausovi smýšlet dobře. Když jsem byl jednou na výročí sametové revoluce v Česku, pozvali mě, abych přednášel o východní demokracii, a Glucksmanna (André Glucksmann, francouzský politolog a filozof, pozn. red.), který měl přednášet o západní demokracii. A já jsem si měl sednout vedle Klause.
Říkám Havlovi: „Vašku, já si nemůžu sednout vedle Klause, protože z toho vzniknou lidské oběti. My se zkrátka
