Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Komunistická Zeměkoule se roztrhla a vesmír si svobodně oddychl. Jak předválečné dystopie věštily ruský imperialismus

Zamjatinova antiutopie My mohla v samotném Rusku vyjít až v roce 1988. Repro: Kulturologia.ru
Zamjatinova antiutopie My mohla v samotném Rusku vyjít až v roce 1988. Repro: Kulturologia.ru

V novém vydání vyšla neobvyklá literární kuriozita. Ďáblův rok od Michaila Gorelova je jednou z nejtvrdších satir namířených proti bolševismu, jaké kdy vznikly. Kniha byla napsána v emigraci, podobně jako řada jiných podobných děl. Mnohá byla přeložena do češtiny, ale zůstávají prakticky neznámá. Ukazují sto let trvající obavy z ruské rozpínavosti.

Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Po vítězství bolševiků v Rusku roku 1917 došlo v následujících letech k masivní emigraci značné části ruské inteligence. Odcházeli zvláště ti, kteří nesouhlasili s ideologií i praxí nového komunistického pořádku. Mezi nimi i umělci, kteří cítili, že v kolektivistických, na dělnickou třídu nově orientovaných tendencích nebudou mít dostatečnou svobodu k tvorbě. Architekti mohli ještě několik let vytvářet mimořádné stavby rezonující se světovými trendy, malíři sledovali podobnou linii tvorby na konstruktivistických plátnech. Ale spisovatelům bylo jasné, že v jejich tvorbě bude jejich smýšlení nejčitelnější.

Jen do mladého Československa přibylo ve 20. letech minulého století 25 tisíc ruských emigrantů. Prezident Masaryk nastolil politiku „willkommenskultury“ orientované východním směrem. Mezi příchozími byli například básnířka Maria Cvětajevová nebo lingvista Roman Jakobson.

Mnozí další však zamířili do větších evropských zemí, zejména do Německa a Francie. Je logické, že právě v jejich tvorbě najdeme řadu vyhraněně antikomunistických próz. V Berlíně do této vlny patřila také rodina Vladimira Nabokova. I v jeho díle najdeme prvky antiutopií, byť více zastřené.

Nebyl jen Zamjatin

Trochu specifickým případem byl nejznámější z ruských antiutopistů, Jevgenij Zamjatin. Byl totiž přívržencem bolševické strany a svou slavnou antiutopii My napsal v roce 1920 jako obecnější vyjádření obav z totalitního omezování svobody v zájmu bezproblémového chodu moderní civilizace a z pohybu společnosti směrem ke kolektivismu. Některé momenty si ovšem již vypůjčil z nastupující bolševické praxe, například snahu rozbít tradiční rodinu a regulovat sexualitu i plození dětí. Přímo také reagoval na dílo Alexeje Gastěva, básníka s dělnickou minulostí, který miloval vše mechanické a stal se jedním z mluvčích nového proletkultu. Gastěv snil o době, kdy zanikne lidská individualita a vše lidské bude strojově unifikované.

Rodící se komunistický stát se

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Literatura

Ruská válka na Ukrajině

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější