Světoví politici by svou přítomností v ukrajinských městech mohli chránit jejich obyvatele. Někteří jdou příkladem
Glosa Petra Janyšky: Situace vyvolaná ruskou agresí proti Ukrajině je výjimečná, zkusme uvažovat i o výjimečných krocích, a nikoli jen o těch zaběhaných. Už jen ty vyhlášené ekonomické sankce jsou něčím mimořádným. Zkusme jít ale dál. Možná je způsob, jak bombardování aspoň zmírnit či geograficky omezit.
Sledujeme válku v přímém přenosu, v reálném čase vidíme zabíjení lidí, sesouvající se zbombardované obytné budovy, města srovnávaná se zemí. Vidět to na vlastní oči, nezprostředkovaně, člověk by měl instinktivní chuť tam běžet a zasáhnout, pomoci na místě, pomoci zlikvidovat vraha. Místo toho cítíme bezmoc. Každý pomáhá, jak se dá, ubytování, jídlo, šaty, léky. Je to ale pomoc obětem, jejichž počet narůstá. Na prvotní příčinu, válečného zločince Vladimira Putina, zatím nedosáhneme, bombardování zastavit nedokážeme.
Tenhle pocit má asi každý z nás, tu zoufalou nemohoucnost, kdy vidíme vrahy a jejich počínání na obrazovkách a nemůžeme přímo zasáhnout. Přitom celý život jsme vychováváni k tomu, abychom zlo, které vidíme v sousedství, nenechali bez reakce a zasáhli. Právo a povinnost humanitární intervence.
A co to zkusit takto?
Co kdyby se spolu dohodli členové Evropské unie a
