Deník N

Heinz Fischer: Můj Miloš Zeman je sociální demokrat. Uprchlíky Rakousko zvládá, není to neřešitelný problém

Bývalý rakouský prezident Heinz Fischer. Foto: Jan Moláček, Deník N
Bývalý rakouský prezident Heinz Fischer. Foto: Jan Moláček, Deník N

Bývalý rakouský prezident Heinz Fischer (80) má za sebou skoro půl století v nejvyšší politice. V letech 1971–2004 byl s krátkou přestávkou poslancem za Sociálnědemokratickou stranu Rakouska (SPÖ), posledních 12 let tohoto období Národní radě předsedal. Poté zastával až do roku 2016 úřad spolkového prezidenta. V roce 2010 byl do druhého funkčního období zvolen už v prvním kole voleb. Po odchodu z úřadu převzal čestnou funkci koordinátora akcí ke 100. výročí vzniku republiky, které si Rakušané, stejně jako Češi, připomněli v roce 2018. Deníku N poskytl Heinz Fischer rozhovor v kanceláři, kterou má jako bývalý prezident k dispozici ve vídeňském Hofburgu.

Jste politik skoro celý život, jaká je vaše role v rakouské politice dnes?

Bývalá hlava státu má podle protokolu stále významnou pozici a já jsem z úřadu odešel jako prezident, který byl v druhém volebním období zvolen 79 procenty hlasů. Takže jsem se těšil podpoře z mnoha stran. Vláda mě požádala, abych v roce 2018 organizoval a koordinoval akce ke stému výročí republiky, což jsem udělal. Na konci března se z téhle malé kanceláře, odkud jsem tu práci dělal, odstěhuji do nové kanceláře v Pan Ki-munově centru ve Vídni. Jsme s Pan Ki-munem (bývalým generálním tajemníkem OSN, pozn. red.) už dvacet let přátelé, a na začátku roku 2018 jsme založili organizaci, která sídlí ve Vídni, Jižní Koreji a Kuvajtu. Jsou před námi zajímavé mezinárodní úkoly, na které se těším a budu je dělat, dokud mi to bude přinášet radost. Do každodenní politiky se nevměšuji, ale občas píšu komentáře a články.

Loňský rok byl v Česku i Rakousku ve znamení důležitého výročí, století od vzniku obou zemí. Vy jste přitom hrál v Rakousku ústřední roli. U nás je vznik samostatného Československa vnímán jednoznačně pozitivně, ale pro Rakousko znamenal rozpad evropské velmoci. Slavili Rakušané?

To je oprávněná otázka, protože rok 1918 má pro Rakousko skutečně dvě tváře. Na jedné straně došlo k rozpadu monarchie, kterého se jedni báli, druzí v něj doufali, na druhé straně vznikla malá demokratická republika, což byl vývoj, který také budil obavy i naděje. Události roku 1918 proto dlouhá desetiletí vyvolávaly smíšené pocity a rozdílná hodnocení.

Ale dnes, s odstupem sta let, už s historickými fakty nakládáme racionálně a věcně. Realita je taková, že monarchie se rozpadla v důsledku války, kterou z velké části sama zavinila, a že vznikla řada nezávislých států, které většinou stále existují. Mladá rakouská republika prošla velmi těžkým obdobím, které vedlo až k anšlusu – připojení k hitlerovskému Německu v roce 1938. Ale po roce 1945 přišla opět nultá hodina, kdy jsme začali znovu a tentokrát úspěšně v takzvané druhé republice. Takže se na události turbulentního roku 1918 můžeme dívat s určitým klidem a se snahou o objektivitu.

Rakousko má novou vládu, jak hodnotíte její první rok a něco?

Nikdy jsem neskrýval, že mám sociálně demokratickou minulost, a cítím se vázán sociálně demokratickými principy. To znamená, že pro jednu ze stran, které dnes tvoří vládu, bych nehlasoval. Vláda vzešla z voleb a vznikla demokraticky, to v Rakousku nikdo nezpochybňuje. Ale její práce přináší momenty, které pokládám za problematické. Pokud se například v těchto dnech diskutuje, zda máme změnit spolkovou ústavu tak, aby bylo možné vzít do vazby cizince, především uprchlíky, u kterých má policie podezření, že by mohli představovat nebezpečí, i když nic nespáchali, pak je

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Evropská unie

Migrace a uprchlíci

Rozhovory

V tomto okamžiku nejčtenější