Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Strašně to tam smrdí tlejícím lidským masem. A to nás zachraňuje mráz, popisují zoufalství v Mariupolu Spartak a Nataša

"Policie nám řekla, ať nosíme těla do sklepů. Ale ty jsou plné lidí, přece jim je tam nebudeme nosit... Tak kopeme hroby," říká obyvatel mariupolského sídliště. Foto: Alexander Ermočenko, Reuters
„Policie nám řekla, ať nosíme těla do sklepů. Ale ty jsou plné lidí, přece jim je tam nebudeme nosit… Tak kopeme hroby,“ říká obyvatel mariupolského sídliště. Foto: Alexander Ermočenko, Reuters

Mrtví na ulicích končí v masových hrobech. „Příbuzní si je rozeberou po válce,“ říká Spartak Stěpnov z Mariupolu. V pátek dokázali se ženou Natálií proniknout živí ruským obležením i vojenskými kontrolními stanovišti. Jeho matka město opustit odmítla.

Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

„Nikdo nestačí mrtvé sbírat z ulic. Leží den, dva, někdy i týden tam, kde zemřeli. Není nikdo, kdo by je sbíral, a hlavně nikdo, kdo by je pochovával. Můj bratranec je členem pohřební jednotky. Nejdřív se snažili mrtvoly shromažďovat na jedno místo, pak vyhloubili velkou jámu a všechny je tam zahrabali. Není jiná možnost,“ říká Spartak Stěpnov tónem, jako by mluvil o drobných potížích v zásobování.

„Všechny hřbitovy se ocitly na frontové linii.“

„Musela jsem často v množství těl najít přeživší, vytáhnout je a zjistit, zda mají šanci. Pokud to nebylo beznadějné, ošetřila jsem jim rány tím, co jsem měla. Jsem zoufalá, že jsem musela z města odjet a nechat tam ty lidi napospas. Ale už jsem se k nim nedokázala dostat,“ říká Natálie, zdravotní sestra a Spartakova manželka.

„Poslední den jsem se musela už jen plazit po ulici, a tak jsem se skoro nikam nedostala.“

Ve čtvrtek se Spartak a Nataša rozhodli: opustí obležený Mariupol. „Já to opravdu neplánoval,“ říká, jako kdyby se omlouval, že nezůstal na pozici. „Jenže pak Mariupol úplně obklíčili. Na okrajích už se bojovalo v ulicích, muž proti tanku. A nejhorší bylo, že asi před deseti dny se Rusové zcela přestali ostýchat.“

Tou ztrátou ostychu má Spartak Stěpnov na mysli, že bomby a rakety si přestaly definitivně vybírat alespoň zdánlivě vojenské a strategické objekty a začaly dopadat na sídliště, nemocnice, porodnici i divadlo. Ve městě nezůstala vcelku jediná z původních šedesáti škol.

„Nevím, proč to dělají,“ diví se Spartak. „Bydlel jsem vedle jedné ze škol a na tu shodili leteckou bombu jako na první. Vím na sto procent, že uvnitř

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

TOP

Ukrajina

Válka na Ukrajině

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější