Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Za Ukrajinou stojí 90 procent české společnosti. Ale to neznamená, že proti těm zbylým máme používat právo jako kladivo

V Bělehradě se před týdnem zúčastnily demonstrace na podporu ruské agrese vůči Ukrajině tisíce lidí. Organizátoři z řad krajně pravicových spolků vyzývali vedení země, aby se nepřidávalo k sankcím, které západní země uvalily na Rusko. V Česku by se tím vystavili trestnímu stíhání. Ilustrační foto: ČTK/AP
V Bělehradě se před týdnem zúčastnily demonstrace na podporu ruské agrese vůči Ukrajině tisíce lidí. Organizátoři z řad krajně pravicových spolků vyzývali vedení země, aby se nepřidávalo k sankcím, které západní země uvalily na Rusko. V Česku by se tím vystavili trestnímu stíhání. Ilustrační foto: ČTK/AP

Komentář Pavla Houdka: Ruská invaze na Ukrajinu vyvolala to nejlepší v nás. Češi a Češky nabízí své byty na ubytování, čeští tech miliardáři uspořádali „aukci“, kde se trumfují, kdo daruje víc na pomoc Ukrajině, konají se velké protiválečné demonstrace a solidární koncerty. Obrovskou vlnu solidarity s Ukrajinou a uprchlíky z ní vidíme všichni všude kolem sebe. Podle průzkumů veřejného mínění považuje téměř 90 procent Čechů útok Ruska na Ukrajinu za neobhajitelnou agresi. I v takové situaci se ale samozřejmě najde pár lidí, kteří ruskou invazi podporují.

Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Několik málo osamocených křiklounů, vesměs známých firem, kterým se ostatní buď smějí, nebo jimi opovrhují. Jedním příkladem za všechny je (mimo jiné odsouzený neonacista) Tomáš Vandas, který se na Twitteru proti solidaritě s Ukrajinou vymezil. Dana Drábová ho v odpovědi nekompromisně označila za „debila“; zatímco původní Vandasův tweet se líbil pár desítkám lidí, její odpověď má k dnešnímu dni přes deset tisíc srdíček neboli lajků.

Samozřejmě lze narazit i na výrazně odpudivější názory, které postup Ruska přímo schvalují, opakují řeči o denacifikaci Ukrajiny atd. I ty ale čeká stejný osud: opovržení. Neznamenají žádné nebezpečí. Asi nikdo nemá o naší společnosti tak nízké mínění, aby si myslel, že podobné řeči jsou nějakým ohrožením. Že by mohly změnit solidární náladu s Ukrajinou na proruskou a přitáhnout někoho jiného než pár stále stejných zoufalců.

Přesto ale proti nim naše represivní složky vyrazily do boje a vytáhly hned ten nejtvrdší možný kalibr: veřejně daly najevo svůj úmysl stíhat projevy podpory ruské invaze prostředky trestního práva.

V atmosféře všeobecného odsuzování postupu Ruska to vyvolalo nadšení, mnozí lidé na sociálních sítích dokonce začali aktivně označovat známé dezinformátory a volat po jejich trestním stíhání.

Je pochopitelné, že když o pět set kilometrů dál padají bomby na obytné budovy a naše ulice se plní válečnými uprchlíky, máme vztek na ty, kdo to způsobili. Je pochopitelné, že se nám při výrocích, které něco takového schvalují, takříkajíc otevírá kudla v kapse. Ale právě v takové atmosféře se musíme pokusit o odstup. V liberální demokracii by se nasazení trestního práva proti verbálním projevům mělo vždy vážit na lékárenských vahách.

Demokracie stojí na ochraně menšin. I názorových

Má to dobrý důvod: demokracie je kromě jiných hodnot postavená na ochraně menšin. A to i těch názorových. Každý má v demokracii plné právo vyjadřovat se jako debil. Důležité to je proto, že nikdy nevíme, jaký většinový názor převáží nebo jaká strana resort ovládne – a jaký názor se jí nebude líbit příště. Mohl by to být třeba ten náš.

Trestní právo nikdy nesmí podléhat aktuálním náladám a trendům. V tom se liší demokratický stát od toho nedemokratického. Ve zneužívání trestního práva k vynucování svého vidění světa vynikaly právě nacistické a komunistické diktatury – a aktuálně to dělá Rusko, ve kterém se pod hrozbou trestu vězení musí o válce na Ukrajině mluvit jen jedním jediným způsobem.

Svoboda projevu je jedním ze základních kamenů naší společnosti. Samozřejmě že není bezbřehá. Po evropských zkušenostech dvacátého století jsme si v tomto směru do právního řádu dobrovolně stanovili určité mantinely, které mají navždy zabránit vyzývání a opětovnému vzestupu těch nejhorších totalitních režimů: nacismu a komunismu.

Jedním z paragrafů, který tomu má za úkol bránit, je § 405 trestního zákoníku: trestný čin popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia. A právě ten si podle své tiskové zprávy Nejvyšší státní zastupitelství vybralo, aby podle něj stíhalo, „pokud by někdo veřejně (včetně demonstrací, prostoru internetu nebo sociálních sítí) vyjadřoval souhlas s útoky Ruské federace na Ukrajinu (akceptoval je či podporoval) nebo v této souvislosti vyjadřoval podporu nebo vychvaloval čelné představitele Ruské federace“.

Takové sdělení Nejvyššího státního zastupitelství by mělo vyvolat zvednuté obočí všech, kterým na demokracii záleží, a to ať je válka, nebo není. Paragrafy trestního práva nesmí být gumové; to je atribut totality. Zmíněný paragraf 405 byl do právního řádu zařazen jako nástroj boje proti totalitním hnutím – již zmíněnému nacismu a komunismu.

V tomto smyslu jednohlasně mluví důvodová zpráva, relevantní komentáře i judikatura včetně Evropského soudu pro lidská práva (ta zmiňuje, že v rozporu se svobodou projevu není trestání popírání holokaustu, propagace nacismu, rasismu či jiné podobné nenávistné ideologie). Není možné najednou tiskovou zprávou sdělit, že podle stejného paragrafu budeme trestat obhajování války.

Kromě toho jednou z velmi důležitých základních zásad trestního práva je, že je tzv. ultima ratio, krajní prostředek postihu určitého jednání, uplatňovaný pouze u nejzávažnějších případů protispolečenských jednání. Pokud už stát chce určité jednání trestat, je vždy potřeba pečlivě zvážit, zda nestačí prostředky mírnější – tedy například zda dané jednání nedosahuje intenzity pouhého přestupku.

S kanónem na komára

Na první dobrou to vypadá, že takové zvážení vůbec neproběhlo. Upřímně mám pochybnosti, zda v situaci, kdy 90 % populace ruský akt agrese jednoznačně odsuzuje, je jeho veřejné schvalování vůbec společensky nebezpečné. A i pokud se většinově shodneme že ano, pak se pojďme bavit o tom, zda náhodou nestačí takové jednání pokutovat jako přestupek. Ale trestný čin? Kterým se navíc zabývá protimafiánská Národní centrála proti organizovanému zločinu?

V současné situaci to spíš vypadá, jako by se trestní právo utrhlo ze řetězu a sloužilo jako nástroj pomsty a politiky, ne spravedlnosti. K takovému výkladu svádí i různá veřejná vyjádření relevantních institucí. V článku o tom, že policie bude písmeno Z, používané v kontextu podpory invaze, posuzovat jako svastiku, napsal server neovlivni.cz, že stíháním nositelů písmena Z chce prý resort vyjádřit jasný nesouhlas s ruskou agresí na Ukrajině a dát najevo, že nebude tolerovat žádnou podporu okupace Ukrajiny.

Jenomže úkolem resortu není vyjadřovat názor. Něco takového dělat dokonce nesmí, a už vůbec ne za pomoci účelového výkladu trestního práva a následným trestním stíháním občanů. To je v demokratickém státě za všemi myslitelnými hranicemi. Něčemu takovému se musíme zásadně postavit – a to i v situaci, kdy cílem takového jednání je někdo, kým z duše pohrdáme.

Protože jakmile jednou státu takové jednání projde, vytvoří to precedens. Projde mu i podruhé. Potřetí. A najednou mu to bude procházet i v případech, které nejsou zdaleka tak jednoznačné. Najednou nebudeme žít v demokracii.

Na závěr ještě jeden přípodotek: dostal jsem spoustu „dobrých rad“, že mám ohledně této věci raději mlčet, protože když vystupuji proti stíhání odporných proruských dezinformátorů, vlastně jim tím pomáhám. Tak to ale není. Účel nesmí světit prostředky. Tím, že jejich názory nebudou trestné, se nestanou o nic přijatelnější. Pořád je bude většina lidí odsuzovat – a pořád nebudou představovat žádné nebezpečí.

Stručně

  • Nejvyšší státní zastupitelství i policie oznámily svůj úmysl tvrdě zasáhnout proti komukoliv, kdo verbálně podporuje ruskou agresi vůči Ukrajině.
  • V atmosféře všeobecného odsuzování postupu Ruska to vyvolalo nadšení, mnozí lidé na sociálních sítích dokonce začali aktivně označovat známé dezinformátory a volat po jejich trestním stíhání.
  • V liberální demokracii by se ale nasazení trestního práva proti verbálním projevům mělo vždy vážit na lékárenských vahách.
  • V současné situaci to spíš vypadá, jako by se trestní právo utrhlo ze řetězu a sloužilo jako nástroj pomsty a politiky, ne spravedlnosti. K takovému výkladu svádí i různá veřejná vyjádření relevantních institucí.

Autor je externí spolupracovník Deníku N, instruktor sebeobrany a právník.

V rubrice komentáře dáváme prostor různým úhlům pohledu, které nemusí vyjadřovat stanovisko redakce.

Knihy roku Deníku N: Vyhlášení nové ankety Deníku N
Jaké byly nejlepší knihy uplynulého roku a co výsledky ankety vypovídají o české literatuře? V úterý 6. prosince od 19.00 vás zveme na debatu se zástupci české nakladatelské branže: Jovankou Šotolovou, šéfredaktorkou serveru iLiteratura.cz, Milanem Gelnarem, ředitelem nakladatelství Argo, Jakubem Sedláčkem, šéfredaktorem nakladatelství Paseka a Miroslavem Balaštíkem, šéfredaktorem nakladatelství Host.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Dezinformace

Názor

Nejvyšší státní zastupitelství

Ruská válka na Ukrajině

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější