Deník N

Ať se píše kterýkoli rok, od jaderné fúze nás dělí vždy týchž dvacet let. Už od roku 1950

První stupeň světově nejpokročilejšího zařízení pro fúzi pomocí inerciálního udržení. Deuterium tady na teplotu hvězdy zahřívají a na její hustotu stlačují lasery.Foto: Lawrence Livermore National Laboratory
První stupeň světově nejpokročilejšího zařízení pro fúzi pomocí inerciálního udržení. Deuterium tady na teplotu hvězdy zahřívají a na její hustotu stlačují lasery.Foto: Lawrence Livermore National Laboratory
Deník N zajišťuje fotografie za podpory Megapixel.cz.

Minulý týden, několik dnů před svými třináctými narozeninami, dokončil Jackson Oswalt z Memphisu v Tennessee stavbu zařízení, v němž probíhá jaderná fúze. Jádra atomů deuteria se tam slučují, mění se na helium a uvolňují energii.

Pozorní čtenáři si budou pamatovat, že před několika dny jsme na této dvoustraně – při příležitosti výročí exploze vodíkové bomby na atolu Bikini – vysvětlovali, jak těžké je dosáhnout fúze a kolik úsilí museli vědci vyvinout, než objevili cestu k fungující termonukleární zbrani. Mimo jiné jsme tam psali, že k zažehnutí fúze je zapotřebí konvenční atomový výbuch uranu či plutonia. Zpráva o Jacksonovi v téhle souvislosti působí buď jako omyl, nebo jako prvořadá senzace.

Ve skutečnosti není ani jedním, ani druhým.

Jackson Oswalt je určitě nesmírně šikovný a motivovaný kluk, který navíc má velmi chápavé rodiče – zpráva uvádí, že postupně nakoupil součástky za deset tisíc dolarů. Zaslouží si publicitu a dost možná ho čeká výhodné stipendium na dobré univerzitě.

Což je v těchto případech zvykem. Protože Jackson z Tennessee není ani zdaleka první.

Konec energetických problémů lidstva

Stolní zařízení produkující vodíkovou fúzi jsou dokladem technického umu svých tvůrců. Nepředstavují však

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější