Ať se píše kterýkoli rok, od jaderné fúze nás dělí vždy týchž dvacet let. Už od roku 1950
Minulý týden, několik dnů před svými třináctými narozeninami, dokončil Jackson Oswalt z Memphisu v Tennessee stavbu zařízení, v němž probíhá jaderná fúze. Jádra atomů deuteria se tam slučují, mění se na helium a uvolňují energii.
Pozorní čtenáři si budou pamatovat, že před několika dny jsme na této dvoustraně – při příležitosti výročí exploze vodíkové bomby na atolu Bikini – vysvětlovali, jak těžké je dosáhnout fúze a kolik úsilí museli vědci vyvinout, než objevili cestu k fungující termonukleární zbrani. Mimo jiné jsme tam psali, že k zažehnutí fúze je zapotřebí konvenční atomový výbuch uranu či plutonia. Zpráva o Jacksonovi v téhle souvislosti působí buď jako omyl, nebo jako prvořadá senzace.
Ve skutečnosti není ani jedním, ani druhým.
Jackson Oswalt je určitě nesmírně šikovný a motivovaný kluk, který navíc má velmi chápavé rodiče – zpráva uvádí, že postupně nakoupil součástky za deset tisíc dolarů. Zaslouží si publicitu a dost možná ho čeká výhodné stipendium na dobré univerzitě.
Což je v těchto případech zvykem. Protože Jackson z Tennessee není ani zdaleka první.
Konec energetických problémů lidstva
Stolní zařízení produkující vodíkovou fúzi jsou dokladem technického umu svých tvůrců. Nepředstavují však
