Arabské jaro chytá v Súdánu druhý dech. Diktátor po vlnách demonstrací vyhlásil výjimečný stav

Minimálně od dob francouzského absolutistického krále Ludvíka XVI. všichni tyrani vědí, že prudké zvýšení cen chleba je může v konečném důsledku přivést pod gilotinu, a proto je potřeba držet je pod kontrolou. V severní Africe toto pravidlo, které tuniský politolog Larbi Sadiki lehce výsměšně nazývá „demokracií chleba“, respektovaly už koloniální mocnosti a po nich v tom pokračovali i vládci nezávislých republik.

Kvůli stabilitě ve státě dopláceli pekařům opravdovou cenu z erárních zdrojů, jen aby na jejich pultech zůstalo zboží dostupné všem, protože plný žaludek tlumí revoluční puzení. Regionální dějiny nás učí, že když na tuto poučku politici zapomenou, brzy je čekají neblahé následky. Poslední, kdo se o tom přesvědčuje, je súdánský diktátor Umar al-Bašír, který své vlasti tvrdou rukou vládne bez necelých čtyř měsíců už třicet let.

Chléb jako rozbuška

Začalo to loni 19. prosince ve městě Atbara, kde rozzuřený dav,