„Nebudu zachovávat nestrannost, když je situace jasná.“ Reportéři popsali svou práci ve válečných konfliktech
Aktuální situaci na Ukrajině, zejména pak roli médií v době válečného konfliktu, se věnovala v pořadí třetí debata Deníku N v Knihovně Václava Havla. Válečná fotografka Alžběta Jungrová si nebezpečnost situací, ve kterých se ocitá, připouští až o něco později. O tom, jak při své práci ve válečných zónách pracují se strachem, mluvili také reportér Deníku N Jan Moláček, který se před časem vrátil z Ukrajiny, a válečná zpravodajka Petra Procházková.
„Strach mám předtím, než odletím. Lidská představivost je horší než realita,“ odpověděla fotografka Jungrová na úvodní otázku moderátorky Renaty Kalenské. Fotografka podle svých slov v místě práce přepíná do režimu autopilota, s čímž jí pomáhá zejména adrenalin a také to, že po příletu musí řešit zejména technické věci své práce. „Co se dělo, mi dojde, až když to skončí,“ vysvětluje.
Bohaté zkušenosti z novinářské práce ve válečných konfliktech mají všichni tři hosté, kteří s moderátorkou Renatou Kalenskou debatovali v Knihovně Václava Havla. Petra Procházková působila ponejvíce v Rusku a v zemích bývalého Sovětského svazu, vedle toho reportážně pracovala také v Afghánistánu, Súdánu, Timoru či Tádžikistánu. Ve Východním Timoru působil i Jan Moláček, který se před časem vrátil z Ukrajiny, kde pro Deník N pokrýval první dny ruské invaze.
Také on má z působení ve válečných konfliktech dlouhodobou zkušenost, kromě Ruska pokrýval válku v Kosovu či Sýrii, ale i izraelsko-palestinský konflikt. Podobně i Jungrová reportážně fotila v Pásmu Gazy, Pákistánu, Afghánistánu či například v Etiopii.
Proč se (ne)bát
Opačně než fotografka Jungrová to má novinářka Procházková. Při přípravě na cestu strach nepociťuje, a ačkoli nemá ráda létání, bát se zpravidla začne až po příjezdu na místo dění. Strach pak pociťuje v
