Nejde dál mlčet. Za vlastizrádce už nás stejně mají, říká ruský politolog žijící v Česku
Lidi často říkají, že za nic nemohou, že Putina nevolili. Já ho také nevolil, ale tohle teď prostě říkat nemůžeme, vysvětluje ruský politolog a novinář Ivan Preobraženskij, který od roku 2014 žije v Praze. Ne všichni Rusové v Česku jsou podporovatelé Putina, on i jeho krajané jsou ale za prezidenta dle jeho slov odpovědní. „Někdy nevím, co je horší – jestli lidi, kteří ukazují, že je nic nezajímá, nebo ti, kteří opravdu věří, že na Ukrajině jsou nacisté,“ říká v rozhovoru o místní ruskojazyčné komunitě i osudu své rodné země pod vládou Vladimira Putina.
„Po anexi Krymu jsem věděl, že bude jen hůř,“ vypráví o svém finálním rozhodnutí odejít nastálo s rodinou do Česka Ivan Preobraženskij, který se v Praze živí jako politolog a novinář. „V Rusku jsem měl dvě možnosti – zůstat bez práce nebo začít pracovat pro prezidenta. Samozřejmě to říkám trochu jako metaforu, ale už tehdy bylo jasné, že nezávislá média prakticky neexistují a pracovat jako nezávislý analytik nejde,“ dodává.
Několik let ještě jezdil mezi Prahou a Moskvou vcelku pravidelně, časem ale cesty z bezpečnostních důvodů ustaly. Teď je víc než zřejmé, že se do rodné země podívá jen stěží – optikou nových ruských nařízení je považován za vlastizrádce.
Spolu se svými krajany v Česku v posledních dnech protestuje, pořádá happeningy před ruskou ambasádou, posílá humanitární pomoc na Ukrajinu, finančně přispívá, ubytovává uprchlé Ukrajince a nabízí jim asistenci při návštěvách českých úřadů. Především se ale veřejně a nahlas staví proti Vladimiru Putinovi a ruské invazi.
„My, ruští občané žijící v České republice, rozumíme své odpovědnosti za zločiny spáchané Putinovým Ruskem. Tyto zločiny proti lidskosti nemají žádné ospravedlnění,“ napsal Preobraženskij v dopise, který adresuje české veřejnosti a politickým představitelům. Úřadům chce jménem svých krajanů nabídnout pomoc, zároveň ale upozorňuje na to, že Rusům v Česku chybí informace i jakékoliv záruky.
V rozhovoru pro Deník N analytik vysvětluje, jak vnímá kolektivní odpovědnost ruských občanů i jak se dělí a funguje ruskojazyčná komunita v Česku.
Kdy jste byl naposledy v Rusku?
Poté, co jsem se přestěhoval do Česka v roce 2014, to bylo docela často. Nicméně to skončilo v roce 2018. Tehdy zemřel otec, za kterým jsem jezdil, a situace se zhoršovala. Navíc jsem se rozkmotřil i s mnoha kamarády. Někteří z nich začali pracovat pro státní sociologickou službu, jiní pro státní televizi nebo byznysmeny, kteří od začátku anexe Krymu čelí sankcím. Už s nimi nešlo ani normálně mluvit. Když jsme společně hrávali karty, prosil jsem je, ať mi hlavně neříkají nic o své práci, že to vědět ani nechci.
V roce 2018 se začala objevovat vlna trestů za vlastizradu, takže jsem se nakonec rozhodl, že už tam jezdit nebudu. Nikdo nevíme, co si ruské speciální služby dokážou
