Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Zákony války. Proč se Rusům nedaří dobýt Ukrajinu a co chybí obráncům

Cvičení ukrajinské armády v roce 2018. Foto: Ministerstvo obrany Ukrajiny
Cvičení ukrajinské armády v roce 2018. Foto: Ministerstvo obrany Ukrajiny

Lidstvo v dějinách prokázalo nebývalou vynalézavost ohledně způsobů, jak se vzájemně zabíjet. Soupisy, jaké zbraně promluvily během ruské agrese proti Ukrajině, už média přinesla; pokusme se ale popsat, jakou roli mají na bojišti a jak velkou ranou je, když sítě oblétnou záběry toho či onoho druhu zničené vojenské techniky.

Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Pokud si nad záběry z Ukrajiny říkáte, jak efektivní dokážou lidé být ve vzájemném vraždění, nejspíš vás neuklidní, že některé druhy lemurů se vzájemně zabíjejí až třináctkrát častěji.

Bezohledná ruská invaze náskok lemurů v této pochybné disciplíně snižuje. Přetrvávají navíc obavy, že to hlavní – masivní útoky na bránící se ukrajinská města – teprve přijde.

Média i sociální sítě už řadu dní plní informace, jaké typy techniky jsou kde nasazené, postupující, ustupující nebo zničené. V tomto textu se pokoušíme nabídnout pro takové zprávy kontext – tedy jaký má která vojenská technika účel, jak je vzácná či běžná a jak velký dopad může mít její případná ztráta.

Vojáci a znalci válečného umění zde patrně častěji než novinky najdou odstavce, v nichž dokonalost a hloubka nutně ustupují jednoduchosti a přehlednosti. To je záměr; nemohli jsme se pokoušet o obojí, dobře by nedopadlo ani jedno.

Ekonomika síly

Proč Rusko přes zjevnou početní převahu v těžkých zbraních na Ukrajině postupuje jen velmi pomalu, a profesor válečných studií Lawrence Freedman dokonce hovoří o rozkladu přinejmenším části útočící ruské armády? Jednou z odpovědí je, že žádná zbraň není univerzálně vhodná pro všechny situace. Do jisté míry je to podobné principu hry kámen, nůžky, papír: na každou zbraň existuje účinná odpověď.

Tank ani pěchota nemohou na dálku soupeřit s dělem. Tank v otevřeném terénu rozpráší pěchotu. A dobře schovaná pěchota zase zlikviduje tank.

Trik potom spočívá ve spolupráci různých typů zbraní: ochránit vlastní „kámen“ před „papírem“ protivníka pomocí „nůžek“ a podobně. Ale to není všechno: zbraně je také potřeba nasadit ve správnou chvíli, správným způsobem a na správném místě.

Slavný pruský válečný expert Carl von Clausewitz tomuto principu říkal „ekonomika síly“. Pomozme si příkladem z historie: v letecké bitvě o Británii tahala RAF z pohledu počtu stíhaček, výzbroje či zkušenosti pilotů za kratší konec, radary ale umožňovaly Britům jejich perutě dobře navádět na cíle. Nestartovaly zbytečně (do té doby většina startů skončila bez kontaktu s nepřítelem). Těžily z „ekonomiky síly“.

Z dosavadního vývoje války na Ukrajině se zkrátka zdá, že Rusko své síly nasadilo velmi neefektivně a že si místy vzájemně překážejí, například v dnes již notoricky známém „konvoji“ severně od Kyjeva.

I silná ruská výzbroj je jen tak dobrá, jak dobrá je logistika. Sebelepší zbraně nefungují bez paliva (cisterny jsou snadný cíl, když musí ujet desítky kilometrů k postupujícím jednotkám), náhradních dílů (válka není k technice šetrná), dobitých baterií, munice či bez jídla pro osádku. A také když vojáci, kteří je ovládají, ztratí morálku.

To může být jednou z příčin rozdílu: ukrajinská morálka je velmi vysoká, navíc ji podporují dodávky západních zbraní a zpravodajské informace a rovněž těží ze společného výcviku se západními armádami v uplynulých letech. Rusové tuto sílu podcenili.

Boj zblízka

Začněme bojem zblízka – neboli na dostřel ručních zbraní. Na ten nakonec stejně musí dojít, právě tím se brání například města.

Jedno ze základních pravidel války říká, že útok musí být silnější než obrana. Tradičně se uvádí, že obránce má proti útočníkovi (protože zná terén, má kratší zásobovací linie, podporu obyvatel, děla „zastřílená“ na pozice, kudy bude útočník procházet, atd.) výhodu zhruba tři ku jedné. Jinými slovy, útočník potřebuje být aspoň třikrát silnější, aby uspěl.

To platí lokálně a pro místa konkrétních útoků, proto je tak důležité umět nacházet slabší body obrany a vrhnout proti nim vlastní síly, než obránce dostane posily. Z globálního pohledu ruské síly nasazené na Ukrajině početní převahu vojáků nemají, čistě na počet je poměr pouze zhruba jedna ku jedné.

Ruskou převahu v tancích či obecněji obrněncích Ukrajinci dokázali zmírnit pomocí ze Západu dodaných pancéřovek – britských střel NLAW nebo ještě výkonnějších amerických systémů Javelin, v obou případech odpalovaných pěšákem z ramene. Teď dostávají z evropských zemí i další typy, ale se dvěma zmíněnými trénovali už před válkou. Mimo jiné je cvičili i Češi.

Pancéřovka není zbraň, která by vojákům dávala mobilitu, průchodnost terénem, palebnou sílu a míru ochrany jako tank. Ale na obranu a případně i do týlu postupujícího protivníka se hodí. Západ na ně hodně sází, Ukrajině poslal už přes 17 tisíc střel různých typů – to je s ohledem na množství ruské techniky skutečně hodně. Podstatné je, jestli je Ukrajinci budou umět dostat k vlastním jednotkám a účinně používat.

Pokud Rusko dokáže přetnout zásobovací linie z Polska a Rumunska, budou Ukrajinci odkázaní jen na to, co už mají. Před převahou ruských těžkých zbraní a dostřelu postupně ustoupí do lépe bránitelných měst. Tento trend je vidět už nyní, když se Ukrajinci nepokoušejí zastavit ruské obrněnce v rovinatých oblastech severně od Krymu nebo východně od Kyjeva.

Vývoj ruské invaze dle Wikimedia Commons. Zřetelně je vidět, jak ukrajinské síly nedokázaly udržet otevřený terén na jihu i na severu země, ale opřely se o místa k obraně vhodnější, například města Kyjev a Charkov.

Ukrajinští vojáci nyní odhadují, že Rusko přišlo asi o tři sta tanků, tisíc obrněných transportérů a dalších víc než pět set vozidel (včetně cisteren). To jsou poměrně vysoká čísla (realita bude nejspíš mezi nimi a ztrátami alespoň základně ověřenými, tedy z principu podhodnocenými). Otázkou zůstává míra ztrát ukrajinské armády, důležitá pro případné protiútoky.

Čísla mají vypovídací hodnotu jen v kontextu. Sociální sítě jsou zahlcené záběry zničené či ukořistěné ruské techniky, střízlivější americký odhad ale mluví o tom, že Rusové ztratili za dvanáct dní bojů pět procent nasazené techniky (později se objevily zprávyosmi až deseti procentech, všechna čísla pocházejí od americké zpravodajské komunity a nelze je nijak ověřit). To je méně, než by se ze sítí zdálo, ale ne tak málo, jak to vypadá: už i dílčí ztráty mohou podstatně narušit bojeschopnost (NATO má tento práh stanovený kolem zhruba třicetiprocentních ztrát). Záleží také na tom, jak vysoké jsou procentuální ztráty různých typů jednotek.

Záběry z mnoha ukrajinských měst každopádně ukazují, že tam ruské vojáky čeká kromě ukrajinské armády i silně motivovaná domobrana vybavená improvizovanými zbraněmi.

Ruské bojové síly jsou nyní organizované do tzv. praporních taktických uskupení. Tento způsob organizace dává i velitelům nižších úrovní do ruky silné zbraně jako děla či tanky a schopnost účinného bodového útoku, Američané ale identifikovali i jeho slabiny – například poměrně malé množství pěchoty, obtížnější nahrazování ztrát a hůře kryté boky formací. To může být problém právě v boji o města.

Boj z dálky

Dělostřelectvo dlouhodobě představuje jeden z hlavních rozdílů v přístupu západních a ruských stratégů.

V západním pojetí jsou děla nástrojem, který oslabí protivníka a umožní manévrujícím jednotkám provést hlavní útok. Ruská doktrína děla vnímá jako zbraň, která má způsobit rozhodující ztráty (s tím, že manévrové jednotky „dočistí“ zbylé síly).

Vidět to bylo na Donbasu před sedmi lety: tam ruská děla způsobila 80 procent ukrajinských ztrát.

Na boj z dálky se ale nepoužívají jen děla, zbraň s dostřelem typicky ke 25 kilometrům. Rusko má salvové raketomety (v principu následovníky válečných kaťuší) Grad, Uragan či Směrš – výkonnější z nich umějí pálit až na sto kilometrů daleko. Jejich střely nejsou řízené, proto jejich nasazení proti městům budí takové pobouření.

V principu mají tyto zbraně jedno společné: útočí z velké vzdálenosti, a co chybí na přesnosti, dohání na síle a počtu.

Ukrajinci v posledních letech investovali do dělostřeleckých radarů, některé získali údajně od USA. Užili je dobře: ztráty jednotek vybavených těmito radary klesly na třetinu. Radary umožňují rychle spočítat, odkud dělostřelecká palba jde – a jednotky se mohou buď krýt, nebo tam navíc zamířit vlastní děla.

Jak takový úspěšný odvetný útok (v angličtině counter-battery fire) může vypadat, vidíte na twitterovém videu výše. Ztráty děl a raketometů jsou pro ruskou schopnost útočit přinejmenším stejně nepříjemné jako zničené tanky.

Na větší dálku

Rusko od dob studené války výrazně zdokonalilo arzenál řízených střel, ať už s plochou dráhou letu (Kalibr), nebo opisujících balistickou křivku (Iskander).

Ukrajinci zde jsou zřetelně slabší. Jejich balistické řízené střely Točka pocházejí ještě ze sovětských časů, jsou podstatně méně přesné a nedostřelí tak daleko. Přesto se jim zřejmě těmito raketami podařilo zasáhnout ruské letiště Millerovo východně od Donbasu. Rusové už ale Točky nasadili také, což může být znamení, že se jejich zásoby Kalibrů a Iskanderů tenčí.

Kalibry či Iskandery dostřelí prakticky po celé Ukrajině a je proti nim jen málo možností obrany, sestřely ruských řízených střel jsou vzácnost. To hlavní je nenabízet příliš dobré cíle (například koncentrace jednotek) a vydržet, než Rusku dojdou, protože jejich výroba je složitá.

Palba ruských řízených střel na ukrajinské cíle je silná, Ukrajinci jich napočítali už kolem sedmi set. Jen v neděli osm řízených střel odpálených z lodí v Černém moři poničilo letiště u města Vinnycja, ležícího v západní části Ukrajiny a severně od hranice s Moldavskem.

Naopak reputaci obávaných termobarických raketometů TOS-1 alespoň trochu snižuje skutečnost, že jejich dostřel je poměrně malý, v řádu jednotek kilometrů, a Rusko jich nemá mnoho. Nasadit je znamená poslat je blízko frontě a riskovat jejich ztrátu.

Boj ve vzduchu a ze vzduchu

Letectvo neumí obsadit území, má ale jinou roli: dokáže rychle a překvapivě změnit poměr sil na nějakém místě jinak relativně vyrovnané fronty.

Vítězství dosažených výhradně letecky je málo. Známé bitvě o Británii (1940) letecký rozměr vnutil průliv mezi Anglií a Francií; letecky se podařilo donutit i autokratického jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče, aby stáhl armádu z Kosova (1999) a ustaly etnické čistky tamních Albánců. Ale ve válce o území mívá letectvo podpůrnou roli.

Leteckou převahu potřebuje útočník, bez ní se těžko postupuje. Dopravní letadla vysazují výsadkáře (nebo letecky přepravitelné jednotky), bitevní podporují vlastní síly přímo útočením na pozemní cíle – a stíhací letouny ty ostatní chrání před stíhačkami nepřítele. Cílem bitevního letectva nemusí být nepřítele zničit: pokud se ho podaří „přibít“ k zemi a zamezit mu v manévru, přijde čas na pozemní jednotky a děla.

Tohle všechno jsou důvody, proč Ukrajinci volají po tzv. bezletové zóně (tedy stavu, kdy NATO svými letadly zamezí komukoliv létat nad Ukrajinou). Kdybychom od války na Ukrajině odečetli vzdušný rozměr, pomáhalo by to obráncům – jenže na Západě převažují argumenty proti a snaha Rusko vyčerpat sankcemi a vyzbrojováním Ukrajinců.

Ruská převaha ve vzduchu se v posledních dnech zčásti zmírnila právě i díky dodávkám lehkých protivzdušných zbraní, jako jsou z ramene odpalované střely Stinger. Jejich novější verze mají dosah přes sedm kilometrů (výškový dostup bude o něco menší).

Rusku navíc patrně dochází tzv. chytrá munice, použitelná z výšky, kam Stinger nedostřelí. S obyčejnými bombami je třeba sletět níže, aby se pilot trefil. Právě to může být důvodem relativně vysokých ztrát ruského letectva, které ale zatím zůstává bojeschopné.

Obranu komplikují tři věci: pěšák s protivzdušnou střelou musí být předem ideálně na místě, kde bude letadlo útočit (což lze zvládnout, máte-li střel i vycvičených pěšáků hodně), snížená viditelnost (raketa je naváděná na teplo motoru, ale musí být odpálená tak, aby ho měla „v zorném poli“) a případná obrana pilota – v podobě prudkého manévru nebo vypuštěných klamných cílů, které střelu zmatou.

Otázkou zůstává míra funkčnosti původní integrované protivzdušné obrany Ukrajiny, tvořené sítí radarů a větších ze země odpalovaných střel. Radar, který se bděle rozhlíží, „svítí“ – vysílá elektromagnetický signál, k jehož nalezení existují tzv. protiradarové střely. Protivzdušná obrana Ukrajiny byla na začátku války ruským cílem – ale podle všeho útok na ni nebyl tak masivní, jak se čekalo, a částečně ještě funguje.

Krátce k moři

Absolutní převahu má Rusko v námořních silách, Ukrajinci už dokonce v přístavu zaplavili a nechali klesnout na dno svou vlajkovou loď, fregatu Hetman Sahajdačnyj. Hrozilo, že se jí zmocní ruští vojáci. A proti drtivé námořní síle Ruska v Černém moři stejně nemohla obstát.

Ukrajinci nestihli zavést do výzbroje nové protilodní střely Neptun, které by ruské lodě držely v uctivé vzdálenosti tří set kilometrů od ukrajinského pobřeží. I díky tomu může ruská námořní pěchota plánovat výsadky na černomořské pobřeží Ukrajiny.

Právě jih a jihovýchod Ukrajiny se nyní ukazují jako ohrožená bojiště. Na severu se ruský postup zastavil díky počasí, lesům a možnostem bránit se v kyjevské a charkovské aglomeraci. Úspěšný útok na jihovýchodě by mohl vést k obklíčení a zničení značné části ukrajinské armády a jednotek, které jsou pro obranu země slunečnic tolik potřebné.

Stručně:

  • Válka Ruska a Ukrajiny se odehrává na řadě rovin. Rusko má v mnoha jasnou převahu, ale ne v boji nablízko.
  • Ztráty techniky, které vidíme na videích na sociálních sítích, zatím pro Rusko z početního hlediska nejsou kritické. Horší může být nedostatek morálky vojáků či špatná logistika.
  • Rusko zatím své síly nasazovalo značně nehospodárně. To se může v dalších dnech změnit, i když ztráty, které utrpělo, jsou v kontextu této války nevratné.

Nová kulturní příloha live! startuje tento pátek
Každý pátek Deník N s 32 stranami víkendového čtení. Nově s kulturní přílohou live!, kterou jste podpořili v crowdfundingu. Začínáme už teď 1. července. Hledejte ve své schránce nebo trafice.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

TOP

Válka na Ukrajině

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější