Deník N

Nenechme se Visegrádem vyvést z Evropy, vyzývají po vzoru evropských intelektuálů Gabal, Gál, Kocáb, Ruml a Urban

Ivan Gabal (zleva), Michael Kocáb, Fedor Gál, Jan Ruml a Jan Urban probírají znění své výzvy. Foto: Barbora Gabalová
Ivan Gabal (zleva), Michael Kocáb, Fedor Gál, Jan Ruml a Jan Urban probírají znění své výzvy. Foto: Barbora Gabalová

Prohlášení pěti z těch, kteří v roce 1989 stáli u zrodu svobodné společnosti: Země Visegrádu vyzařují silný protievropský nacionalistický diskurs. Je to otevřené pohrdání tradicí mnohonárodní Evropy a otevřených evropských společností. Chceme zničit bezprecedentní bezpečí našich zemí? Těšíme se svobodě, míru a bezpečí již tři dekády. Chceme o to přijít?

Visegrádskou spolupráci jsme zakládali v únoru 1991, abychom společně – my ve střední Evropě – měli větší váhu k obnovení svobody, demokratických a právních poměrů. Odsunuli jsme sovětskou okupační armádu z našich zemí, zlikvidovali jsme nedemokratický vojenský pakt, Varšavskou smlouvu, obnovili svou suverenitu a odstranili nežádoucí vliv Moskvy a komunistické ideologie na naše osudy.

Společně jsme vstoupili v roce 1999 do NATO, s výjimkou Slovenska, zdrženého nedemokratickými metodami vlády Vladimíra Mečiara. Pomohli jsme do NATO i druhým, baltským a balkánským zemím v Praze v roce 2002. Evropu jsme spojili v Unii v roce 2004 a o tři roky později v schengenském volném pohybu lidí. Touha po svobodě a vřazení do demokratické Evropy nás tehdy spojovala stejně jako odpor k šovinismu a nacionalismu, k porušování lidských práv, nesvobodě a netoleranci.

Podíváme-li se na země Visegrádu dnes, může se zdát, že jsme tehdejší společné cíle opustili. Jako bychom doma i navenek začali podřizovat své kroky populistickým politikům a provinčním zájmům do té míry, že se tradiční členové Evropské unie začínají obávat, zda rozšíření Unie o naše země nebylo ukvapené a předčasné.

Maďarsko s Viktorem Orbánem sklouzává k nacionálnímu šovinismu, k podřizování právního státu politické moci a k omezování svobody médií i občanů. Narůstá antisemitismus a štvaní lidí proti sobě.

V Polsku proběhly otevřené pokusy o degradaci právního státu do područí vládnoucí politické garnitury. Nebýt hrozby tvrdých právních kroků ze strany Evropské unie, bylo by odstraňování nepohodlných soudců již dávno dokončeno a s ním i nezávislost justice. Narůstající vliv a sebevědomí extrémní pravice vedly až k vražednému útoku na primátora Gdaňsku.

Na Slovensku byl zavražděn novinář Ján Kuciak, který odhaloval zkorumpované mafiánské poměry propojující politiku, vysoké státní úředníky, policisty a organizovaný zločin.

V České republice radikalizovali extremisté, sdružení v parlamentní straně, spolu s prezidentem Milošem Zemanem část společnosti hrozbou migrace natolik, že se příznivec SPD dopustil imitovaného, ale dokonaného teroristického činu ve veřejné železniční dopravě.

Společným rysem všech čtyř našich zemí je záměrné a lživé zastrašování voličů tak, aby přicházeli k volbám v nejistotě o svou existenci a budoucnost – tedy nesvobodně. Ve všech našich zemích se projevují dosud nemyslitelné recidivy papalášství, korupce a zneužívání moci, snaha manipulovat a vládnout lží, namísto střídmé civilní služby občanům a daňovým poplatníkům.

Každá ze zemí V4 zvlášť a všechny spolu dnes vyzařují silný protievropský nacionalistický diskurs. Je to otevřené pohrdání tradicí mnohonárodní Evropy a otevřených evropských společností. Chceme zničit bezprecedentní bezpečí našich zemí? Naše země se těší svobodě, míru a bezpečí již tři dekády. Chceme o to přijít?

Svými protievropskými a nacionalistickými postoji je dnes Visegrádská skupina snadno zneužitelným trojským koněm mocností, které chtějí sjednocenou demokratickou Evropu rozložit. Stali jsme se slabým článkem euroatlantického civilizačního prostoru. Geopolitickou rozkolísaností, nacionálním šovinismem a korupcí části elit jsme zneužitelní jak pro imperialistické a silou jednající Rusko, tak pro nedemokratickou a k roli globální mocnosti se deroucí Čínu. Jejich rostoucí vliv je přímo úměrný naší slabosti a bezradnosti.

Další střet o evropskou budoucnost našeho regionu se odehraje už v nastávajících evropských volbách. Mobilizace nacionalistů všech odrůd je evidentní. Mír a prosperitu v Evropské unii nemáme zaručeny nastálo. Stačí se podívat do Británie.

Neničme si Visegrádem to, nač jsme mnoho generací nedosáhli – členství v klubu evropských liberálních demokracií.

 

Ivan Gabal, sociolog, spoluzakladatel Občanského fóra

Fedor Gál, sociolog a publicista, spoluzakladatel Verejnosti proti násiliu

Michael Kocáb, hudebník, spoluzakladatel Občanského fóra

Jan Ruml, signatář a mluvčí Charty 77, spoluzakladatel Občanského fóra

Jan Urban, pedagog, signatář Charty 77 a spoluzakladatel Občanského fóra

  1. 3. 2019

P. S. Fotografii si s laskavým svolením vypůjčil Deník N z facebookového profilu Ivana Gabala, kde byla uveřejněna 21. února a doprovázel ji následující popisek: „Kouřili vyjma Urbana všichni, tataráku naškrábali jako obvykle přes kilo, Fedorova pálenka měla o 1 % méně než zvykem, bylo to znát, suma lahví červeného klesla, Kocáb zas nepil, knihu letos asi píše každej, vyjma Rumla… Ale hlavně, jen vzpomínat historický rok 1989 letos nebudem. Hádáme se totiž, co je poselství dopředu, dál, a tím vás budem tejrat celej rok, připravte se, a hlavně vy mladý.“ Fedor Gál následně redakci část této informace kategoricky popřel: „Ta pálenka měla o stupeň víc (53 %). Tak slabej produkt by mi příbuzní z východního Slovenska neposlali.“ 

V tomto okamžiku nejčtenější