Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Nemůžeme padnout, jsme štít před Kyjevem. Bála jsem se jen první den, říká žena z ostřelovaného Černihiva

Následky ruského útoku v ukrajinském Černihivě. Foto: ČTK
Následky ruského útoku v ukrajinském Černihivě. Foto: ČTK

Téměř třísettisícové město Černihiv leží na severu Ukrajiny, kousek od ruských a běloruských hranic, odkud se před týdnem vydaly kolony ruské vojenské techniky na Kyjev. Město zažívá každý den letecké údery i ostřelování raketami. Po čtvrtečním náletu na obytnou čtvrť místní záchranáři našli desítky obětí. Olesja ve městě zůstává a snaží se pomáhat těm, kteří to potřebují. „Někdo tu zůstat musí,“ vysvětluje vystudovaná psycholožka, která v poslední době pracovala jako manažerka komunikace. V rozhovoru s Deníkem N mluví o tom, jaká je nálada ve městě, jak to tam po náletech vypadá a jak se místní snaží postup nepřátelských vojsk zpomalit.

Na co se v rozhovoru také ptáme?

  • Jaká je situace v ostřelovaném Černihivu?
  • Jak se lidi sami snaží zpomalit postup nepřátelských vojáků?
  • Ubrání se Černihiv?
  • Jak Olesja vnímá roli prezidenta Zelenského?

Jak jste strávila den?

Ráno jsme se probudili, sirény nehoukaly. Stihli jsme udělat vše, co jsme potřebovali, akorát do chvíle, než se rozezněly. Jsem součástí skupiny dobrovolníků a před válkou jsme pomáhali sirotkům. Zbyly nám nějaké peníze a po vypuknutí války jsme se je rozhodli využít pro pomoc raněným. Ráno jsme našli nejbližší otevřený obchod, pustili nás tam, aniž bychom museli čekat ve frontě – teď jsou dlouhé fronty všude. My jsme měli dlouhý seznam potřebných věcí – a času málo. Vzali jsme, co šlo. Pak začalo bombardování a sirény až do večera prakticky neutichly.

Jaká je situace teď?

Teď je překvapivě ticho. Do večera nad námi přelétávala letadla. Ruská armáda se kolem Černihiva snaží uzavřít kruh, takže to není jednoduché. Z letadel ostřelují civilisty, už dvěma raketami zasáhli obytné domy, zničili je. V tuto chvíli napočítali 33 obětí (úřady později uvedly, že počet obětí stoupl na 47, pozn. red.).

A vy se v této situaci snažíte pomáhat jako dobrovolnice.

Ano.

Ruské útoky poškodily v Černihivě i školu. Foto: Černihivská oblastní administrace

Co konkrétně děláte?

Založila jsem na Facebooku skupinu, kde si mohou navzájem nabízet pomoc lidé, kteří bydlí blízko sebe – tím se sníží riziko. Dobrovolníků je dost. Může jím teď být každý a lidí, kteří potřebují pomoc, je dost. Chybí jim léky, jídlo, bydlení. Teď se snažím shánět potřebné věci, ty pak předáváme potřebným, mimo jiné i do nemocnic.

Kromě jiného se tedy snažíte koordinovat pomoc.

Ano. A také sama nakupuji potřebné věci, když mám možnost, a organizuji lidi, kteří mohou pomoct.

Když spolu mluvíme, působíte velmi klidně, jako byste neměla strach. To je jenom zdání, nebo je to opravdu tak?

Strach jsem měla v prvních dnech, byla tu panika. Musíme v tom ale nějak žít. Teď už asi strach nemám. Zvykli jsme si na sirény i výbuchy, už je to součást našeho každodenního života. Je to jako jeden slívající se den, který nekončí, jako sen, ze kterého se nejde probudit.

Psychologie zná pět stadií smutku, poslední z nich je smíření. Já jsem těmi stadii nějak proběhla během jediného dne a ten další už jsem byla připravená fungovat.

Lidé, kteří nezažili válku, si to asi těžko představí. Člověk si zvykne rychle?

U každého je to jiné. Ne každý si těch pět stadií projde tak rychle, někdo zažívá hněv nebo deprese.

Jaká je teď situace ve městě?

Nejméně ze tří směrů se k nám přibližují kolony vojenské techniky, snaží se kolem nás uzavřít kruh. V prvních dnech na nás stříleli

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Ruská válka na Ukrajině

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější