České školství je schopno pojmout zhruba 100 tisíc ukrajinských dětí, popisuje ministr Gazdík

Na co se v rozhovoru také ptáme:

• Co čeká děti v jednotřídkách a proč to bude jakýsi nultý ročník?
• Proč je situace složitější v mateřských školách?
• Co mohou dělat rodiče v obcích, kde speciální jednotřídky nebudou?

V pondělí se otevírají první jednotřídky pro ukrajinské děti v Praze a Brně, zatím ale hovoříme jen o řádu desítek žáků. Jaké máte další plány?

Snažíme se na to mediálně upozorňovat, aby to nebyly desítky dětí, ale stovky nebo tisíce. Chceme propagovat web nadačního fondu Děti Ukrajiny (detiukrajiny.cz), který to vše koordinuje. Poprosili jsme o spolupráci ukrajinského velvyslance, ukrajinské učitele a především učitelky, protože muži většinou zůstávají doma a brání svoji zem. Nejdůležitější teď je, aby všichni věděli, kam se obrátit a jaké mají možnosti – rodiče, děti i učitelé. Zároveň je pro děti důležité, aby ten přechod do jiné školy byl zpočátku v ukrajinštině, aby to pro ně nebyl takový náraz.

Použiji konkrétní příklad, jsem dejme tomu matka osmiletého dítěte třeba v Krnově, bez jakéhokoliv zázemí. Zatím tam žádnou jednotřídku nemám. Co mám dělat, jak mě stát osloví a bude mě informovat?

Tento problém prakticky ještě nenastává, protože většina lidí, kteří teď přijíždějí z Ukrajiny, přijíždějí za příbuznými, přáteli nebo známými, kteří žijí v Česku. Ten problém, kdy přijdou lidé, kteří jdou do neznáma, nastane během několika dnů nebo týdnů.

Žena mého synovce je Ukrajinka a já díky tomu znám ukrajinskou komunitu v ČR. Je poměrně