Nová bambitka střílí slepými náboji. Proč by mělo v českých pohádkách být zlo nad zlato?
České děti se na dráhu diváků filmového braku důsledně připravují už odmala. Aktuálně s pohádkou Tajemství staré bambitky 2. Hlavně děti nevyděsit ničím zlým, to je to, oč tu běží. Radši je ubijme českou pohodou, ať vědí, zač je toho (nejen v českém filmu) loket. Tato recenze vnikla u příležitosti únorové premiéry filmu v kinech. Na Štědrý den pohádku Tajemství staré bambitky 2 vysílá od 19 hodin Česká televize.
Pokračování pohádky Tajemství staré bambitky 2 bylo na jaře nejnavštěvovanějším filmem českých kin, po třech týdnech v kinech už film vidělo 230 tisíc diváků. Vděčil za to nejen obří marketingové kampani a návaznosti na úspěch prvního, jedenáct let starého filmu.
Ale nejspíš i tomu, že vyhovuje dnešním rodičům v tom, jak útěšný svět, blízký útěšnému světu lehkonohých komedií pro starší publikum, nabízí. V době, kdy venku straší doznívající covidová pandemie, probíhající válka na Ukrajině a s ní související obří migrační vlna, se asi není čemu divit. Jen se v té útěšnosti skrývá pro dětské diváky i jedno nebezpečí.
Nový film recykluje postavy i zápletky toho starého. Loupežník Karaba opět odkládá své keramické výrobky, aby se vrhl do loupežnického boje za lepší svět. Tentokrát mu krom dcery Aničky sekunduje i popletený královský zeť Jakub a jejich zvídavá dcerka Johanka. Zlo tu zastupují někdejší rádcové Ferenc a Lorenc, nyní po vězeňské pauze opět královští rádcové, tentokrát se činící v království nešikovné královny Julie z vedlejšího království. Dvojice ztvárněná Jiřím Lábusem a Miroslavem Vladykou se usilovně pitvoří, aby bylo na první pohled jasné i těm nejmenším dětem, že od nich jim rozhodně nic zlého nehrozí. Tihle dva jen trochu pocuchají nervy single královny a ve shodě s ostatními postavami jsou to spíš takoví popletové, co svět hrdinů vážněji neohrozí.
V českých pohádkách se místo zla postavy utkávají spíš s
