Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Šéfka Kyiv Independent: Představa, že tady zemřu, mě straší méně než ta, že odejdu

„Představa, že zemřu tady, je v něčem méně strašidelná než představa, že odtud odejdu a už nikdy se nevrátím.“ Foto: Kostyantyn Chernichkin / Kyiv Independent
„Představa, že zemřu tady, je v něčem méně strašidelná než představa, že odtud odejdu a už nikdy se nevrátím.“ Foto: Kostyantyn Chernichkin / Kyiv Independent

Ještě před válkou mělo ukrajinské médium Kyiv Independent na Twitteru asi dvacet tisíc sledovatelů. Dnes jich má přes jeden a půl milionu, počet jeho čtenářů stále roste a cituje ho už i šéfka Evropské komise. „Jsou dobré a špatné dny. V ty dobré jste motivováni a do své práce dáváte srdce. V ty špatné se díváte na videa a obrázky lidí, kteří umírají, na všechny ty výbuchy, na místa, která znáte, máte na ně vzpomínky, a láme vám to srdce,“ říká pro Deník N ředitelka Kyiv Independent Daryna Ševčenková.

V rozhovoru se mimo jiné dočtete:

  • Jak funguje ve válce zpravodajské médium?
  • Proč všechny pohotovostní plány Kyiv Independent pro případ invaze selhaly?
  • Proč se z anglojazyčných ukrajinských médií tolik daří právě Kyiv Independent?
  • A jak věrný je v západních médiích obraz Volodymyra Zelenského?

Nacházíte se v tuto chvíli v bezpečí?

Nikdo na Ukrajině dnes není v bezpečí, ale každopádně jsem v pořádku. Nacházím se v části Kyjeva, kde ještě před pár dny probíhaly velké boje, ale dnes je zde relativní klid. Stále zde sice slyšíme výbuchy, ale zdá se, že jsou daleko.

Chápu, že asi nebudete chtít přesně uvádět, kde se nacházíte. O jaký typ místa se ale jedná? Jste v krytu? V bytě?

V bytě, i s mými rodiči. Poslední dny trávím s nimi, abych jim pomáhala. Do krytů ale nechodíme, protože máma je o berlích, takže bychom neměli čas dostat se tam. Před výbuchy se proto skrýváme podle doporučení na chodbě.

Jaká je v těchto dnech mezi vašimi novináři z Kyiv Independent nálada? Jak se držíte?

Řekla bych, že většina lidí je velmi rozzlobená, to je asi nejsilnější emoce. Jsou dobré a špatné dny, ale tak to asi mají všichni. V ty dobré jste motivováni, bráníte se, do své práce dáváte srdce. V ty špatné se díváte na videa a obrázky lidí, kteří umírají, na všechny ty výbuchy, na místa, která znáte, máte na ně vzpomínky, a láme vám to srdce. Snažíme se držet těch dobrých dní.

Vy jste na stránce Kyiv Independent uvedena jako „chief executive officer“ (CEO), tedy výkonná ředitelka. Co přesně to za současných okolností obnáší?

Za normálních okolností se starám o manažerské záležitosti – reprezentuji médium navenek, komunikuji s obchodními partnery, mezinárodními donory, starám se o to, abychom měli peníze na pokrytí našich výdajů, abychom měli kancelář, aby každý dostal za svou práci zaplaceno. Něco z toho dělám i teď, například včera jsem vyplácela mzdy. Kromě toho se ale teď snažím získat pro redakci jakoukoli pomoc a také jsem se opět trochu vrátila k novinářské práci, které jsem se věnovala předtím, než jsem se stala mediální manažerkou.

Hodně jsem přemýšlela nad tím, jak si mám vůbec práci v novinářské redakci za války představit. Jak to funguje? Setkáváte se vůbec? Existuje v Kyiv Independent něco jako klasická ranní porada, která probíhá v každém médiu?

Ne. Je nemožné dát dohromady celou skupinu, mnoho lidí je v pohybu, naše šéfredaktorka tedy komunikuje s každým členem jednotlivě.

Kolik novinářů nyní tvoří váš tým?

Je to kolem patnácti až osmnácti reportérů. Někteří se pohybují v ulicích města, mluví s lidmi, fotí. Přímo k bojům ale samozřejmě nechodíme. Dobrý reportér je ten, který je naživu.

Jak to tedy z praktického hlediska funguje? Jak si řekněme rozdělujete práci?

Je velmi náročné zorganizovat se do systematické podoby, jakou jsme znali před invazí. Dříve byli reportéři zvyklí se při práci střídat, každý měl své zadání, každý věděl, kdy bude pracovat. Dnes nic takového neexistuje.

Neexistují například žádné pracovní směny. Dění dnes pokrýváme čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu – někteří lidé, kteří se nacházejí na bezpečnějších místech se stabilním přístupem k internetu, od začátku invaze v noci nespali déle než pět hodin. Jiní jsou zase v pohybu, snaží se své rodiny dostat do bezpečí.

Témata, která by vyžadovala práci v terénu, novináři nedostávají přidělena – ke zpracování těchto článků se musí dobrovolně přihlásit, a pokud to udělají, musíme si být jisti, že vědí o všech rizicích, která z této práce vyplývají.

Jsme Ukrajinci, takže na práci v době krize jsme již zvyklí. Ale dnes už opravdu vše závisí jen na tom, jak odhodláni budou pro práci členové našeho týmu – avšak toto odhodlání je opravdu velmi velké.

Od momentu, kdy Rusko napadlo Ukrajinu, uběhl jeden týden. Jaké byly myšlenky vás a vašich kolegů z Kyiv Independent, když se to stalo? Nenapadlo vás, že utečete?

O této možnosti jsme mluvili ještě před invazí, když jsme viděli, že se napětí na hranicích stupňuje. Bavili jsme se o tom, jaký je pohotovostní plán, ale problém nastal v tom, že nikdo z nás nevěřil, že se to skutečně stane. Možnosti – a mezi nimi i ta, že bychom zemi opustili – tedy sice byly prodiskutovány, ale když se tak stalo, všechno bylo jinak, než jsme si představovali.

V první řadě jsme si mysleli, že pokud nastane válka, vojska budou postupovat z východu a my budeme mít čas promyslet další kroky. Tak to ale nebylo, a tak jsme velmi rychle museli začít zjišťovat, co se vůbec děje, kdo z nás je ve městě, kdo z něho odešel a kdo odejít chce. Také jsme rychle museli vybrat peníze a rozdělit je mezi šéfy reportérského týmu pro případ, že selže bankovní systém.

Opustili někteří z vašich kolegů zemi?

Někteří ano, měli k tomu své osobní důvody. Jelikož jsme médium, které vychází v angličtině, pracovalo pro nás i několik cizinců, a dva nebo tři z nich se rozhodli odejít. Většina z nás ale zůstala a v současnosti se naši novináři nacházejí na různých místech střední a západní Ukrajiny.

Proč jste neodešla i vy?

V první řadě je Kyjev město, ve kterém žiji. Pocházím odsud, je to můj domov a odejít prostě nechci. Pak jsou zde moji rodiče – ani oni nechtějí odejít, a i kdyby chtěli, bylo by to logisticky velmi náročné, protože jsou už starší a mají své potřeby. A já je neopustím.

A pak mě tu drží ještě jedna myšlenka: představa, že zemřu tady, je v něčem méně strašidelná než představa, že odtud odejdu a už nikdy se nevrátím.

Tak jako mnoho novinářů i já jsem práci vašich reportérů, kteří na Ukrajině zůstali, v posledním týdnu velmi pečlivě sledovala. A úspěch, kterého se vám podařilo za tak krátký čas dosáhnout, mě fascinuje – před invazí jste měli na Twitteru dvacet tisíc sledovatelů, dnes to je milion a půl, a tento týden vás dokonce citovala šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová. Vaše médium přitom ale není jediným ukrajinským médiem, které publikuje v angličtině. Proč se tedy tak moc daří právě jemu?

Těžko říct. Po velmi dlouhou dobu byl hlasem Ukrajiny ve světě Kyiv Post, médium, pro které jsme my všichni pracovali. Já jsem pro něj pracovala šest let a milovala jsem to místo. Odešla jsem odtud v roce 2017, a když odtud později vyhodili více novinářů, navrhla jsem jim pomoc při sestavování nového média. Věděli jsme, čím se chceme stát – novým hlasem Ukrajiny. Jen jsme nevěděli, že se jím staneme tak rychle a za tak strašných okolností.

Už před invazí jsme byli na dobré cestě, počet čtenářů a sledovatelů na sociálních sítích rostl, měli jsme své předplatitele na Patreonu, úspěšnou crowdfundingovou kampaň. Rostli jsme přirozeně.

Když jsme s naším médiem začali, mnozí byli skeptičtí, tvrdili, že nemáme dostatečně velké publikum, expertizu, prostředky. Já jsem ale ráda, že jsme do toho šli, protože teď nás svět potřebuje. Existují sice i jiná ukrajinská média psaná v angličtině, ale opravdu je vidět, že velmi mnoho lidí spoléhá právě na nás. Jsme pyšní, že můžeme být hlasem Ukrajiny, a cítíme velkou zodpovědnost, když nás cituje předsedkyně Evropské komise.

Mám pocit, že pro vnější pozorovatele sledující internetové zpravodajství se stal Kyiv Independent až jakýmsi symbolem ukrajinského odboje. Druhým takovým symbolem je už snad jen prezident Volodymyr Zelenskyj, který se stal v očích veřejnosti hrdinou. Je to reprezentativní obraz? Nebo naše vnímání poznamenala právě média a memy, které o něm na internetu kolují?

Před válkou byl Volodymyr Zelenskyj průměrný. Teď to neříkám jako novinářka, ale jako občanka – ale zdá se mi, že se v něm při invazi něco změnilo. Když před invazí přednesl ten svůj proslov, každý ho začal obdivovat. A mnozí jsme si tehdy pomysleli: „Hm, tenhle chlapík má nového člověka na projevy!“

Takže to není on, kdo si píše ty dojemné proslovy?

Rozhodně mu je píše někdo jiný – a já osobně si opravdu myslím, že jde o nového člověka.

Každopádně bych ale řekla, že právě tehdy takříkajíc „chytil vlnu“ a asi si uvědomil, co znamená být skutečný lídr. Dnes stojí při svých lidech, zůstává v zemi, promlouvá k nim. Mně před invazí dokonce vadil jeho hlas, ale když ho teď slyším mluvit v televizi, uklidňuje mě to. Říká věci, které si všichni myslí. Tedy možná je říká ten člověk, který mu píše projevy – ale i kdyby, chválabohu za něj.

Zelenskyj je tím, koho teď potřebujeme. Lidé ho velmi obdivují, průzkumy ukazují, že má podporu přes 90 procent. A i my si sdílíme ty memy o tom, že jeho koule jsou tak velké, že jsou vidět z vesmíru.

Myslím, že se v něm něco opravdu změnilo. Nakonec možná pocítil, co znamená být Ukrajincem. Nemyslím si, že je zachránce, ale vnímáme ho jako lídra, jako jednoho z nás, a to je hlavní. Je to image, kterou se snažil vybudovat už od začátku své prezidentské kandidatury. Teď tomu tak ale skutečně je.

Kyiv Independent bude nepochybně i nadále významným zdrojem informací o tom, co se na Ukrajině děje, a to nejen pro novináře, ale také pro všeobecnou veřejnost. Co pro vás čtenáři mohou udělat, aby vás podpořili? Co byste od nich potřebovali?

Můžete sdílet naši práci na sociálních sítích a říkat lidem, aby četli zprávy ze spolehlivého zdroje, a to nejen od nás. Také nám chybí neprůstřelné vesty, helmy a lékárničky. Před válkou jsme si je nekoupili a teď už se dostat nedají – prosíme o ně všechny a čekáme, až nám je někdo přiveze. Stále nám také můžete darovat peníze.

A také můžete sdílet důležité poselství, které se nyní snaží sdílet i všichni Ukrajinci – že toto není válka Ruska proti Ukrajině, ale Ruska proti celému světu. Že jde o střet hodnot. A že potřebujeme vaši pomoc, protože jinak to může být opravdu strašné a nezastaví se to jen u nás.

Daryna Ševčenková je výkonnou ředitelkou Kyiv Independent. Léta působí jako mediální manažerka a mediální poradkyně. Předtím pracovala jako novinářka. Vedla například oddělení investigativní žurnalistiky na televizním kanálu ZIK a pracovala jako producentka oceňovaných investigativních médií Slidstvo.Info.

Knihy roku Deníku N: Vyhlášení nové ankety Deníku N
Jaké byly nejlepší knihy uplynulého roku a co výsledky ankety vypovídají o české literatuře? V úterý 6. prosince od 19.00 vás zveme na debatu se zástupci české nakladatelské branže: Jovanka Šotolová, šéfredaktorka iLiteratura.cz, Milanem Gelnarem, ředitelem nakladatelství Argo, Jakubem Sedláčkem, šéfredaktorem nakladatelství Paseka a Miroslavem Balaštíkem, šéfredaktorem nakladatelství Host.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Rozhovory

Ruská válka na Ukrajině

Ukrajina

Kontext N, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější