Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Putin udělal pět chyb, za které Rusko nezvratně zaplatí. Na hodinách marxismu-leninismu nedával pozor

Žádné květy na uvítanou. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Žádné květy na uvítanou. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Na webové stránce rádia Echo Moskvy vyšel mimořádně zajímavý analytický text politologa Vladimira Pastuchova, který byl v minulosti mimo jiné poradcem předsedy Ústavního soudu Ruské federace. Se souhlasem redakce přinášíme jeho úplný překlad.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Jak jsme se dozvěděli ve čtvrtek 3. 3. ráno, tento text byl jedním z posledních, který Echo Moskvy na svém webu vydalo. Po zákazu rozhlasového vysílání zamezily ruské úřady i šíření jeho webové verze. Končí tak jedno z posledních nezávislých médií v Rusku. Deník N se snaží být v této situaci maximálně nápomocný.

Putinova hlavní chyba samozřejmě spočívá v tom, že skutečně chtěl provést „speciální operaci“, a místo toho uvízl až po uši v páchnoucí záležitosti, kterou Roskomnadzor zakazuje nazvat pravým jménem. (Autor nemůže mluvit otevřeně o okupaci, agresi či válce, protože by pak ruská cenzura zasáhla nejspíš nejen proti němu, ale proti celému médiu. Echo Moskvy od včerejška nesmí vysílat a funguje jen na svých webových stránkách a na YouTube, pozn red.) Důvodem, proč k tomu došlo, je špatný strategický odhad situace v několika klíčových parametrech najednou.

Nesprávné hodnocení vojensko-politické situace na Ukrajině. V jistém smyslu se Putin stal obětí nepotismu. Když se nyní Medvedčuk nejspíš dostal do Moskvy (Viktor Medvedčuk je ukrajinský oligarcha, poslanec parlamentu, předseda proruské strany Ukrajinská volba. Je osobním přítelem Vladimira Putina, ten je kmotrem Medvedčukovy dcery Daryny. Navzdory poslaneckému mandátu byl donedávna v domácím vězení kvůli obvinění z velezrady, jíž se měl dopustit spoluprací při anexi Krymu. Místo jeho nynějšího pobytu není známo, pozn. red.), je příhodná chvíle zeptat se ho, kde jsou ty slíbené květy na přivítanou. Očekávání, že se hned po začátku speciální operace kyjevský politický režim zhroutí jako domeček z karet, zcela selhalo. Právě naopak, zesílil, zatímco jeho (domácí, pozn. red.) opozice je zcela zdiskreditována a morálně rozdrcena. Teď je tedy třeba ubodat ho bajonety před zraky šokované světové veřejnosti. Kreml znovu šlápl na stejné hrábě. Nechápe podstatu ukrajinské revoluce, její antikoloniální, národně osvobozenecký charakter. Jako člověk, který v Sovětském svazu vystudoval humanitní vědy, musím říci, že Putin a jeho spolubojovníci na povinných hodinách marxismu-leninismu nedávali pozor. Chyba! Vývoj situace ukázal, že neexistuje nic takového jako zbytečné znalosti.

Nesprávné hodnocení vojenského potenciálu ukrajinské armády. Tady je třeba říct, že prohádali téměř všichni – i podle západních vojenských expertů měl Kyjev padnout za dva až čtyři dny (pedantští Němci si na to svého času vyhradili celé dva týdny, ale také se spletli přibližně o řád). Ke konci se chýlí první týden od chvíle, kdy poslové bratrské lásky a přátelství vstoupili na Ukrajinu, a kde nic tu nic. Velení funguje, ukrajinská armáda není rozdrcena a klade tvrdý odpor nepříteli, který ji ve všech ohledech přečísluje. Podrobnosti nechám na vojenských expertech, ale je jasné, že nekrvavá anexe Krymu a bezmoc ukrajinské armády na Donbasu v letech 2014–2015 uvedly Putina v omyl. Něco podobného se stalo Arménii, která příliš dlouho odpočívala na vavřínech vojenských úspěchů v Karabachu v polovině devadesátých let. Klasická ruská lehkomyslnost prokázala ruskému medvědovi medvědí službu. Ukrajinská armáda samozřejmě není vzorem vojenské organizace 21. století, ale díky tomu, že je vysoce motivovaná (a na Ukrajině odpor vůči agresi nabyl celonárodního charakteru) a dobře vyzbrojená (a bude ještě lépe, když pár týdnů vydrží), ukázalo se, že je schopna dát ruské armádě tvrdou lekci. Hrůza pomyslet, co by se stalo, kdyby došlo ke střetu s Tureckem, které se dvě stě let připravuje na odvetu.

Nesprávné hodnocení bojeschopnosti ruské armády. Putin se stal obětí své lásky ke spektakulárním výjevům. V určitém okamžiku uvěřil, že ony výjimečné experimentální projekty, jež tvoří obsah ruských propagandistických příběhů a zpráv, které mu zasílá ruský generální štáb, opravdu odrážejí skutečnou úroveň bojeschopnosti ruské armády. Speciální operace na Ukrajině, která rychle přestala být speciální, již koncem třetího dne ukázala, že ruská armáda zůstává armádou druhé světové války, armádou tanků a potravy pro kanony. Přesných zbraní je buď málo, nebo nejsou tak přesné, jak tvrdí generálové. Úspěchu dosahují ruské síly množstvím, nikoli dovednostmi, a tedy za cenu velkého počtu životů. Spolu s dalšími výše uvedenými faktory to Kremlu neumožnilo dokončit operaci během dvou či tří dnů, než by se Evropa a svět stihly vzpamatovat z šoku.

Podcenění síly a konsolidace mezinárodní odezvy. Přesně na to upozornil statečný kapitán skotské gardy, nyní úřadující ministr obrany Velké Británie, ve své první emotivní reakci na totální úlet bolševických dědiců – Putin zapomněl na lekci, kterou Západ uštědřil caru Nikolajovi před sto sedmdesáti lety, kdy se všichni domnělí nejbližší spojenci obrátili k Rusku zády a země se ocitla v naprosté mezinárodní izolaci. (Autor má na mysli cara Mikuláše I. a krymskou válku, pozn. red.) O úrovni opatření světového společenství a seznamu signatářů, který stejně jako pasternakovský seznam lodí jen stěží někdo dočte aspoň doprostřed (zde se autor zmýlil, autorem verše „seznam lodí jsem dočetl jen do poloviny“ narážejícího na Homérovu Iliadu není Boris Pasternak, ale Osip Mandelštam, pozn. red.), se Kremlu nemohlo zdát ani v tom nejhorším snu. A navzdory Medveděvovu vychloubání – ne, nevyřeší se to. Dokonce i Čína vyhlásila za prioritu rozvoj vztahů se Spojenými státy. Během několika měsíců se svět naučí žít bez Ruska. Na mapě planety se objeví obrovská slepá skvrna obydlená domorodci pobíhajícími v rezervaci. V žádném případě to nebude jako SSSR (o tom si nedělejme iluze), bude to druhá Severní Korea, připoutaná k Číně, kam bude Putin chodit měnit ropu za korálky, jako ruská knížata chodila k Hordě.

Přecenění účinnosti jaderného vydírání. Putinova chlapácká fixní idea po léta spočívala v tom, že když má jaderný štít s potenciálem postačujícím ke zničení planety (nemusí doletět, můžete to vyhodit do povětří doma), může jako rybářka z pohádky trollit zlatou rybku. (V Puškinově verzi rybka plní výměnou za příslib svobody rybářce stále nenasytnější přání, jejichž důsledky se však šeredně vymstí, pozn. red.) Zatím to fungovalo, ale zastrašování na Ukrajině všem jasně ukázalo, jaký že to je mír, o který Rusku jde v Evropě a potom všude jinde, jakými metodami ho chce nastolit. Dnešní Rusko má pověst jako Hannibal Lecter z Mlčení jehňátek. Jednomyslná odpověď lidstva zní, že to už je lepší zemřít. Putin zcela ztratil možnost pokračovat v jaderném vydírání. Každý už ví, čeho je Putin schopen, každý zatne zuby a připraví se na jadernou odvetu. Putin tak vystřílel směrem k Západu všechnu svou munici, a bez výsledku.

Tyto strategické chybné výpočty budou mít pro Rusko ve velmi blízké budoucnosti vážné a nezvratné důsledky.

Putin, Kreml, Rusko a Rusové jsou od nynějška v očích světového veřejného mínění totožné pojmy. Nikdo nebude rozlišovat sankce proti Kremlu a sankce proti Rusku. Od tohoto okamžiku nese Rusko kolektivní odpovědnost za činy své vlády.

Ruská reputace se rovná pověsti nejtabuizovanějších režimů 20. století. Bude trvat desítky let, než se to napraví – pokud se to podaří napravit. Kolem Ruska se začíná tvořit sanitární kordon jako kolem morové chýše.

Režim sankcí proti Rusku je vážný a dlouhodobý. Během několika příštích let dojde k restrukturalizaci světových ekonomických vztahů tak, že Rusko bude vyčleněno. Čeká ho bolestný úpadek celé ekonomické a sociální infrastruktury.

Uvnitř Ruska bude nastolen teokratický totalitní režim nepředstírající postmoderní liberalismus. Jeho nosnou strukturou bude ideologie podobná těm, jaké existují v totalitních náboženských sektách. Rusko se bude podobat všem klasickým příkladům literárních dystopií 20. století.

Ve snaze prolomit blokádu bude kremelská elita neustále balancovat na hranici jaderné sebevraždy a je možné, že ve velmi blízké budoucnosti oficiálně vyhlásí Spojeným státům válku. Ale i bez toho se riziko jaderné katastrofy stane neustálou noční můrou po několik generací.

(z ruského originálu přeložil Petr Koubský)

Stručně:

  • Podle názoru V. Pastuchova, významného ruského politologa žijícího v Londýně, se Putin dopustil pěti vážných strategických chyb, které zásadně poškodily budoucnost Ruska.
  • Podcenil ukrajinské ozbrojené síly, přecenil ruské, očekával příznivé přijetí invaze ze strany většiny Ukrajinců, nečekal silnou reakci Západu a přecenil účinnost jaderné hrozby.
  • Rusko nyní bude vyčleněno ze světového společenství, zchudne, vnitřní poměry budou totalitní, a bude představovat stálé riziko jaderného konfliktu. „Nebude to jako SSSR, bude to druhá Severní Korea.“

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Ruská válka na Ukrajině

TOP

Komentáře, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější